Kapitánův deník 1 – jak jsme koupili loď

Kolega Pavel z redakce mě poprosil, ať sem hodím jeho zážitky s lodí, které byly původně na zvláštním blogu, který jaksi ale už neexistuje. A jelikož by byla škoda se o bizarní příběhy nepodělit, dáme je postupně sem na Skok, aby si i naši čtenáři užili:) Tak tady to máte:

„Jednoho slunného rána začátkem března LP 2017 brouzdám netem, práce v kanceláři mi jde pomalu od ruky, a než abych dřel v excelu, dívám se raději co je nového ve světě. Po přečtení všemožných článků, mi přijde na mysl, že bych si zasloužil dovolenou a představoval si sám sebe plachtícího na loďce po moři. Nutno podotknout, že jsem nikdy neplachtil, ale ta představa byla osvobozující a dávala mi zapomenout na práci v excelu.

Kliknu na bazoš.cz, na sekci – prodej lodí, a ze zvědavosti prohlížím nabízené modely. Sice z druhé ruky, ale i tak nesmírně drahé a pro smrtelníka až téměř nedosažitelné, jen pro představu, taková kloudná použitá lodička stojí více než nové auto střední třídy. Klikám si klikám, až to prostě přišlo a do očí mě uhodil inzerát pana Petrovického, prodám plachetnici, kajutovou loď kotvící v Holandsku, cena 35tis. Okamžitě ve mně hrklo a říkám si, to by mohlo být ono. Ihned jsem zareagoval, jenže pan Petrovický se obratem omluvil, prodej prý není možný. Nechci se nechat dát připravit o sen tak lehce a ptám se proč. Prý se přepsal, a že cena je 45tis. načež odepisuji, že i tak mám zájem, že i tato cena je pro mě hratelná, jen ještě budu muset sehnat parťáka, ať se finančně nezruinuji. Oslovil jsem pár bláznů kolem mě a světe div se, kamarád Vojta se nudil v práci asi stejně jako já a říká rovnou “proč ne”. Zbývá už jen odprezentovat tento šílený nápad doma, ale mám to štěstí, že má skvělá žena si nepřeje nic jiného než abych si svůj sen námořníka žil dál a s nápadem souhlasí.

Sjednáváme tedy schůzku s panem Petrovickým, protože ale není čas, tak rovnou v Holandsku u lodě. První přijatelnou letenku nacházím až na půlku března, naštěstí majitel lodě na předávku tolik nespěchá, a tak termín vyhovuje i jemu. Autem se nám přeci jen nechtělo, máme už svůj věk. Když se o výletu do Holandska dozví i pološílený kamarád Václav a pravá ruka Vojty, David ze Španělska, bez váhání se k nám přidávají, asi touží po nějakém dobrodružství. Nakonec tedy opravdu ve 4 lidech odlétáme z Ruzyně a podle všeho jedeme koupit loď.

Přílet do Amsterdamu vždy potěší a naše dobrodružství začíná stylově, ochutnávkou piv z místních pivovarů. Povzbuzení chuťových pohárků nám dodalo potřebnou energii a spanilá jízda pokračuje v nedaleké sýrárně. Pro zvýraznění chutí tady podávají portské víno. Chvílemi nevíme, zda degustujeme portské nebo sýry, každopádně návštěva končí v momentě, kdy portské lijeme po zemi. Ještě stíháme nahlédnout pod pokličku nočního života v tomto tepajícím městě a už pádíme na autobus co nás odveze konečně k lodičce, do severního města Groningen. Protože jsou asi 3 ráno, tak přece nepůjdeme spát, Vojta velí k útoku do místní kuřárny vodních dýmek což je pozitivně kvitováno osazenstvem. Místního černocha jsme museli nadchnout, protože jako dárek přinesl rovnou Heineken, neodmlouvali jsme. Večerníček proběhl a jde se spát do pekárny. Ano v našem hotýlku opravdu pekli chleba.

Den D nastal, probouzíme se v Groningenu a podle plánu jedeme na místo určení. Pan Petrovický se svou milou ženou, nás nabírají na autobusové zastávce ať se nemusíme plahočit po svých, jen tak nějak zapomněli, že jsme 4. Trochu se tlačíme, ale než se stihneme představit už vystupujeme u lodičky. Kocháme se pohledem na malou kajutovou plachetnici, lehce zanesenou po zimním spánku. Lodička je trochu menší, než jsme si představovali, ale má vše podstatné, třeba motor nebo i plachtu, a dokonce v kajutě je i několik postelí na přespání, sporák, umyvadlo, záchod, co víc námořník potřebuje. S Vojtou, ale i bodyguardem Václavem se na sebe smějeme a říkáme si, jestli jsme se nezbláznili. Ano, ten den jsme se opravdu zbláznili a lodičku pořídili..“