Festival dobrého jídla na Zahradě Čech
V sobotu 18. října se udělalo krásné slunečné počasí, a tak jsme se s několika spřátelenými redaktory rozhodli udělat si výlet vlakem po krajině české.
Po pečlivém prostudování jízdního řádu Českých drah jsme vybrali město Litoměřice na sever od Prahy, kde zrovna tento víkend probíhal festival dobrého jídla a pití a na to my slyšíme. Ovšem již při přesunu na místo jsme seznali, že tato destinace možná nebyla nejlepší volbou, jelikož na veškerou krajinu okolo nás padla hustá mlha. Zatímco Praha se topila ve slunečních paprscích, my jsme vjížděli do stále méně zřetelné krajiny. Po vystoupení z vlaku nás přivítalo mlžné město nevábného ražení a my jsme se vydali směr výstaviště Zahrada Čech, obklopeného panelovými domy a dalšími vrcholy normalizační architektury.
Samotné výstaviště, na kterém festival Gastro Food Fest probíhal, z místní architektury nijak nevybočovalo. Na první dojem ale nedáme, a tak jsme se vydali vstříc tomu dobrému jídlu. Festival se skládal ze tří pavilonů, kde se v každém prezentovaly různé restaurační podniky a dále venkovních stánků povětšinou s bio surovinami. Zaujaly nás nejexotičtější krmě, a tak jsme se jali zkusit tataráček z pštrosa, steak z klokana a dančí burger. Tatarák byl výborný, ale topinka, na které byl podáván, už nikoli. Klokaní steak zajímavý, ale maso velmi tuhé. Dančí burger byl povedený, velmi jiná chuť namleté zvěřiny, ale také žádný gurmánský zážitek. Celkově, jak by řekl náš šéfredaktor, na urvání límce to nebylo, ale zase za ceny, které byly v celku příznivé (50-75 Kč).
Dále jsme logicky zamířili ke stánku s víny, kterým tak skvěle rozumíme. Vína zde byla nabízena moravská, německá a rakouská. Na dotaz na výběr vinařství nám nebyla dána uspokojivá odpověď. Tak jsme doufali alepsoň v nějakou tu „zajímavost“, abychom vyzkoušeli něco nového. Pánové ve stánku, ač stylově oblečeni, ovšem vínu rozuměli asi jako náš pan prezident nealkoholickým nápojům. A tak jsme nějak namátkově zkusili dvě německá a dvě moravská vína. Kupodivu mnohem lépe na tom byla vína od našich západních sousedů, krajiny pro mě spíše nevinařské. Nejvíce mne zaujala odrůda Scheurebe, která se ani na Moravě nevede. V tu chvíli nám došli „Liťáky“, měna, kterou jsme směnili u vchodu, a za kterou jsme jídlo a vína nakupovali, a tak jsme zamířili k východu.
Celkově festival dobrého jídla neurazil, ale že by nějak extrémně potěšil také říci nemohu. Počasí se ale umoudřilo, a tak jsme dali ještě šanci i městu, jelikož vlak nám jel až za dvě hodiny. V centru jsou k vidění zajímavé historické budovy a rozhledna ve tvaru kalichu, připomínající místní vinařskou tradici. Tam jsme ale samozřejmě nezamířili, jelikož jsme v dálce spatřili místní vyhlášenou kavárnu s cukrárnou na bývalém historickém nádraží, před níž se nachází stylová parní lokomotiva. Poslední chvíle před odjezdem jsme si tak zpestřili výborným cupcakem a snad ještě lepším Bohemia Prestige Brut.
Vlak mající opět dvacetiminutové zpoždění jsme stihli jen tak tak, ale zato jsme na cestu zajistili kvalitní občerstvení v podobě vína od vietnamských obchodníků u nádraží, které pefektně sedlo k tvrdému holandskému sýru parmazánového typu, zakoupenému u jednoho ze stánků na festivalu. Festival tedy Skokplus spíše nedoporučuje a město Litoměřice vlastně taky ani moc ne. Ale tak zkusit se má všechno.