Brazílie

Pokud Vás láka exotické cestování a přemýšlíte o cestě na Copacabanu, tak tento článek je určen právě Vám.

Redakce magazínu Skok+ vyslala do tohoto koutu světa zástupce dvou generací, ať informace nabyté cestou jsou co nekompetentnější.

Když slevíte ze svého pohodlí, dá se v dnešní době cestovat poměrně levně. Vyrazili jsme z Prahy do Milána, kde jsme prověřili jednu významnou pivnici a pokračovali do Říma, odkud let do Ria trval 13h. Ať hned v úvodu uzavřu náklady na cestování, vraceli jsme se z Ria přes Řím do Frankfurtu, odtud autem do Prahy a tato okružní cesta nás vyšla na hlavu 8500Kč. Zúčastněným přišla tato částka na dnešní drahotu přijatelná.

V Riu nás čekala teplota 30st. C a samozřejmě velmi vysoká vlhkost. Vycestovali jsme s informacemi, že je tam období dešťů, teploměr měl ukazovat kolem 25st. C a mělo často pršet. Za celý pobyt = 7 dní nás zastihla jen jedna krátká přeháňka, kterou jsme proseděli v taxíku, když jsme se na závěr pobytu přesouvali na letiště. Třicet stupňů bylo jen první den. Pak se teplota pohybovala kolem 35 st. C a to má našinec vyšší spotřebu tekutin. Brazílie, jakožto i jiné země, nás přesvědčila, že u nás vaříme nejlepší pivo na světě. Piva Skol, Brahma se dala vypít jen silně podchlazená. Ale pozor, malé pivko stálo od 80 do 100Kč. Z Prahy jsme měli domluvenou exkurzi do pivovaru, který založil náš krajan, a toto pivo jsme pak vyhledávali na každém místě, kde jsme se občerstvovali. Malé pivo též 100Kč. Pivo nese název Bohemia a rozhodně mu patří 1. místo v Brazilských pivech. Ale popořádku….

Na letišti jsem v oficiální směnárně banky Safra směnil 100 USD. Určitě to nedělejte a peníze směňte v hotelu. Banka měla špatný kurs a 20% si odečetla za směnu – nazval bych to téměř krádeží. Po ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu jsme zjistili, že s angličtinou se moc nedomluvíme. Vydali jsme se hledat vyhlídku, kam se jezdí lanovkou. Bylo to takové malé pochodové cvičení, ale našli jsme stanici bez většího bloudění. Drželi jsme se v hloučku, neboť s informacemi o kriminalitě jsme byli maličko vystrašení. Cena za jízdenku nám „vyvětrala“ peněženku, 530Kč je přece jen dost. I při této drahotě byla kabina lanovky plná, což nás překvapilo. Cesta nahoru byla s jedním přestupem. Když nahoře vystoupíte, máte výhled na pláž Copacabanu, otevřené moře, Ježíše a úchvatný pohled na urbanistiku města. Rozhodně toto místo navštivte.

Když je cílem Copacabana, tak se tam musíte vydat. My jsme prošli tři pláže. Je velký rozdíl, zda jste na pláži v pracovní den nebo v neděli. Ve všední den se na pláž vejdete a máte kolem sebe i prostor. V neděli je to doslova a do písmene hlava na hlavě. Uložili jsme svoje věci na hromádku, kterou jeden z nás vždy střežil a ostatní šli vyzkoušet Atlantik. Vlny byly maximálně do 2 m, ale neslábly a moře bylo tak studené, že vydržet v něm, bylo tak jedině pro otužilce. Mladší část naší výpravy zůstala v moři a souboj s vlnami vydržela až 30 minut. Já, kmet výpravy, jsem v moři setrval do 5 min a souboj s vlnami jsem nepodstupoval. Na každé pláži byl klid a obava o věci, že nám zmizí, z nás opadla.

Kde byl prostor, hráli mladíci fotbal. Nedalo nám to a přidali jsme se do hry. Tam nás Brazilec přesvědčil, že v pivu jsme sice nejlepší, ale ve fotbale vládne on. Za 15 min jsme prohráli 4:0 a šli doplnit tekutiny. Caipirinha, 2 dcl nápoj složený ze třtinového rumu, limetky, kokosového mléka a zasypán ledem, ve všední den stál 50Kč a v neděli 100Kč. To se nám hodně nelíbilo. Nezapomínejte, že je stále 35 st. C, takže jsme to zapili 3 malými pivy a krátké osvěžení hned vyjde na 400Kč. V tomto vedru to do večera alespoň 3 x zopakujete. Po takovémto pobytu na pláži Vám vyhládne a vydáte se hledat nějakou restauraci, kde doplníte kalorie. Brazilec rád jí a je to na něm vidět. Zvláště ženy i v mladším věku dosahují „kredenciózních“ rozměrů. Nejvíce konzumují kukuřičné taštičky a kapsy plněné vším možným = sýrem, mletým hovězím i vepřovým masem, rybami, různou zeleninou atd..

Tady je to cenově ještě v pořádku, taštička stála 20, 30Kč a kapsa 50Kč. Smažená jídla u Brazilců ovládají kuchyni a vliv Mac Donald je všude vidět. Když si v restauraci – naprosto obyčejné, lidové – dáte maso s přílohou, dostanete tak velkou porci, že z mého pohledu to mělo být pro dvě osoby. Vařit domácí tedy umí. Jsou zde zastoupeny všechny kuchyně světa a s kvalitou jsme byli vždy spokojeni. Méně už při placení. Cena za večeři se pohybovala v rozmezí od 500 do 800Kč. K tomu si číšník automaticky připočítává 10% zpropitného. Po 20-té hodině je stále kolem 30 st. C, což našinci nedělá problém vypít 3 malá piva, takže Vás posezení vyjde okolo 1000 Kč. Vzhledem k těmto nákladům jsme oběd odbývali až do doby, než jsme objevili jídelny, které fungují do 15h. Formou švédských stolů si na talíř nandáte, na co máte chuť, můžete si i přidat a to se týkalo i nealko pití. Vše bylo za paušální cenu od 130 do 150Kč, což bylo konečně podle našich představ.

Příště Vás zavedu do pivovaru Bohemia a soukromé rumárny.

Láďa Drápal