Anna Karenina

Tak jsme se konečně dočkali a tolik očekávaná adaptace románu od ruského autora Lva Nikolajeviče Tolstého byla uvedena do kin. Režie se ujal  Joe Wright, který je podepsán pod snímky Pýcha a předsudek či Pokání. Hlavní role Anny Kareniny byla svěřena do rukou Keiry Knightley, role Alexandra Alexandroviče Karenina se ujal výtečný Jude Law a v roli Alexandra Vronského jsme viděli Aarona Taylor-Johnsona. 

Samotný příběh, tedy knižní román vydán v Rusku v 19. století, nepatří mezi jednoduché romány, ale člověk se, jak se říká, musí k tomuto stylu a váze románu pročíst. Celý příběh se odehrává v carském Rusku, které nepatřilo k úplně demokratickým režimům, a jakékoli excesy proti zajetým standardům a očekáváním byly velmi tvrdě potrestány. A v těchto kulisách se odehrává příběh Anny, která je milující matkou a oddanou ženou, putujíc za svým bratrem Stěpanem Oblonskim do carské metropole, Moskvy. Hlavním jejím řekněme úkolem, je urovnat manželství mezi jejím bratrem Stěpanem a jeho manželkou Darjou (Dolly). Samozřejmě nic není tak jednoduché, jak se zdá, a kromě několika promluvení do duše je Anna pozvána na ples, kde se seznámí s mladým ambiciosním důstojníkem Vronským. Jak už se stává, vypuklo mezi Annou a Alexandrem obrovské vzplanutí.

[youtube]https://www.youtube.com/watch?v=rPGLRO3fZnQ[/youtube]

Tolik k samotnému příběhu, zbytek již Vám prozrazovat nebudu, myslím, že příběh Anny Kareniny je všem povědomý a komu není, přišel by o obrovský zážitek z filmu. Podívejme se na samotné zfilmování románové předlohy. A dojem je jaký? Odpovídám zodpovědně – absolutně dokonalý. Joe Wrightovi se povedlo na filmové plátno přenést atmosféru carského Ruska a to vše s přiznanými kulisami jako v divadle. Tak když Oblonskij jde napříč jeho kanceláří, jen absolutně přiznané, jak po scéně běhají „kulisáci“, mění se scéna a z úředníků je během pár vteřin skupina tanečníků na plese. Ač to zní možná zmateně a absurdně, je to obrovský milý dojem, a přistihl jsem se, že mě tyto změny baví a těším se na další změny.  Přiznávám, že při příjezdu vlaku do Moskvy, či u záběrů ze zasedání vlády mě začalo mrazit. Nabízí se zde srovnání s filmem Petra Zelenky Bratři Karamazovi, kdy natáčení a tedy myšlenka scén byla velmi srovnatelná. Pokud se Vám Karamazovi líbili, věřte mi, že zde zklamáni určitě nebudete.

Takhle přenést román na filmové plátno s divadelní scénou je neuvěřitelné a doporučuji všem na toto představení do kina zajít. Každá scéna či moment stojí za to a po skončení promítání věřím, že budete mít o čem přemýšlet. Skok+ jednoznačně doporučuje.