Kapitánův deník 5 – Špinavý necky

Tak jsme ty špinavý necky dovezli! Kéž by, jen špinavý, ale i pořádně zrezlý. Tenhle zajíc v pytli na nás vykoukl, při výlovu „létajícího Holanďana“ z jezera. Ale pojďme postupně.. Po pár náhodných emailech, kdy jsem se snažil oslovit profíky, zda mi loď dovezou jsem narážel na dva základní problémy, buď neuměli dovézt plachetnici s pevným kýlem, neboť na ní musí být speciální vozík, anebo cena za přepravu byla tak astronomická, že jsem kolikrát místo odpovědi zvolil tlačítko delete.

Až jednoho krásného dne mi zavolal znuděný nadšenec Hynek, podle hlasu alkoholik, kuřák a důchodce, a že vozí lodičky po evropě. Prý mu někdo, můj zoufalý email přeposlal a zželelo se mu mě. Slovo dalo slovo a seděl jsem s „důchodcem“ na kafi. Prý se tím živí a konkurence ho nemá ráda, protože s cenou je na polovině. Navrhovaných 16Kč za kilometr na mě udělalo dojem a pozval jsem Hynka i na oběd. Dožadoval se sice mé účasti na výletě, ale nějak se mi nechtělo trávit 20hodin v autě a nechat doma rodinku samotnou. Vzájemné sympatie létaly vzduchem a tak jsem mu s klidným svědomím předal požadovaný obnos v EUR, a vyzval jej ať jede sám. Zbývalo už jen čekat, zda Hynka ještě někdy uvidím..

Lehce mě uklidnilo, když po týdnu začali chodit na můj mobil fotky z Hynkových cest. Jen ta loďka se nějak zazelenala a stihla i zreznout. No na velkou parádu to zatím není, ale hlavně, že už jede domů.

Hynek, tak nějak vyhodnotil, že bude lepší, když převezme i agendu ohledně kotvení loďky. Podařilo se mu vyjednat lukrativní stání na Slapech, jen taková drobnost, není to úplně na vodě, spíš pod stromem vedle pole, ale ta adresa má zvuk. Místní správce Slávek zkonstatoval, že něco podobného ještě neviděl a ať neztrácím čas, že to chce opískovat, obrousit, natřít, nalakovat, a nejlépe ať ještě vyměním těsnění u oken. Supr pokec vyšperkoval radou, ať motor vyhodím.

Nezahálel jsem a dal se do díla. Začal jsem odvozem motoru do servisu. K odmontování motoru z lodě, je lepší mít klíče, ale nechal jsem je opět raději doma. Naštěstí správce Slávek vytáhl flexu a problém vyřešil. Utrousil při tom něco o kreténech, a že to snad není ani možný. Přivítáni v servisu bylo podobně velmi vřelé „aha, tak dál už nejezděte, a rovnou to vyhoďte“. Neodradili mě, motor je bezpečně uložen u mě ve sklepě.

No nic, další na řadě bylo domluvení pískování v nedalekém pískovém lomu. Na tak rozsáhlou akci, jsem přivzal i kamaráda Kubu, ať si také užije. S pomocí Slávka, který uměl povzbudit slovy, „dělejte jelita“, se nám podařilo loďku dostat nejprve na jeřáb, pak na traktor a nakonec do onoho pískového lomu, kde už si s loďkou pohrál Ivan, nájemný vrah z Ukrajiny. Onoho dne pobavil i manager lomu, dotazem, kde jako máme kozy pod loď.. Prý se mi, za týden ozvou. No volali už druhý den, že z lodi teče voda jak písek prorazil rez naskrz. Nenechal jsem se zastrašit a položil dotaz, zda je to fatální. Naštěstí nebylo, jen musel přijet svářeč z nedaleké stavby a vyšvihnout zinkovou záplatu. Líbilo se mi konstatování managera pískovny, že je to drobnost, a že raději tu loď pozinkovali celou.

Loďka ztratila své jméno Tim, bílý proužek dookola a dřevené lištičky po stranách, ale skutečně prokoukla a dala mi naději, že možná jednoho dne opravdu vypluje.

To be continued..