Seychely aneb 115 rajských ostrovů, 2. část

Domácí nemají moc šancí na tak malém místě sehnat práci a vydělávat peníze. Pěstuje se zde cukrová třtina, čaj a nezanedbatelným přínosem je turistický ruch. Hodně místních si přivydělává rybolovem a grilováním úlovků na plážích. Na Seychelách se např. nachází jedna z největších tuňákových konzerváren na světě. Zemědělsky země již není soběstačná, velká část potravin se dováží, naopak důležitými vývozním artiklem jsou kokosové ořechy, palmová vlákna, skořice a vanilka. Jednou týdně se pořádá prodejní trh, kde si můžete koupit vše od domácí marmelády až po kýčovité upomínkové předměty. Různými restauracemi se všemi světovými kuchyněmi se to jen hemží, kudy turista chodí. Vzhledem k anglickému stylu jízdy „vlevo“, nechali jsme celý týden řídit domácího. Ukázal nám kompletně celý ostrov, navštívili jsme i sladkovodní vodopád, kde nám ukázal, jak se chytají krevety. Po cestě nám vysvětloval, proč je život v tak okouzlujícím koutu světa těžký. Prezident se obklopil armádou, rozkrádá peníze od Američanů, kteří je posílají na výstavbu hotelů a má pedofilní sklony. Věřte, dobře se to neposlouchalo. Jídlo mají levné, ale vše ostatní je pro ně drahé. Cigarety jsou baleny po 10 – ti kusech a stojí jako u nás 3 krabičky. Přesto se tam hodně kouří. Pravdou je, že po celý rok jim stačí z oblečení sandály, kraťasy a triko. Průměrná teplota je zde 33 – 35°C.

Ve směnárně jsme potkali imigrantku z Česka. Od ní jsme získali informace, které pan domácí vynechal. Kde mají nejlepší pivo a co bychom měli ještě vidět. Pivo se k našemu údivu dalo pít, rozhodně to nebyl takový propadák jako venezuelský Polar.

Pokud váháte, který kout světa navštívit, doporučuji zajet právě sem. Fauna, flóra, přátelští domorodci.

Kdo vyhledává klid, má ho zde vrchovatě. Kdo chce žít nočním životem, tak tady to i žije, ale pak máte v peněžence průvan. Avšak najdete místo, kde se baví domácí a ceny jsou přijatelné.

Váš Vláďa Drápal