RECENZE: Prague Food Festival 2014
Odhodláni čelit nebývalým gurmánským zážitkům jsme se předposlední květnovou sobotu vydali na již 8. ročník festivalu dobrého jídla – Prague Food Festival.
Minulý rok jsme vyrazili pouze ve dvou. Nedá se říct, že bychom si to neužili, naopak, ale aby naše hodnocení bylo objektivnější, vzali jsme si s sebou na letošní ročník posilu.
Tedy ve čtyřech, společně s našimi dvěma kamarády, jsme od sobotního rána vyčkávali (někteří u toho ještě museli kupovat gauč a mít dvouhodinové zpoždění, ale to je na jiný článek), zda se opravdu vyčasí a bude na tu velkou slávu slunečno. Počasí se opravdu umoudřilo a od poledne se začalo pomalu vyjasňovat. Do areálu Královské zahrady Pražského hradu jsme dorazili značně vyhládlí krátce po druhé hodině. Vyzvedli jsme Grandy u vstupu a rozprchli se nekontrolovaně na všechny strany.
Chvíli jsme postávali u stánku Apetitu, kde právě vytvářeli Crêpes Suzette a slibovali ochutnávku. Když jsme se ale dozvěděli, že si jí musíme připravit sami, s našimi prázdnými žaludky jsme se raději vydali vstříc stánkům, kde dostaneme jídlo hned.
První restauraci, kterou jsme měli na seznamu vybraných a kterou jsme navštívili, byla Francouzská restaurace Art Nouveau. Dali jsme si Smažený konfit z hovězích žeber s křenovou espumou, bramborovým pyré a petrželovým olejem za 4 Grandy. Chod mě velmi překvapil jak svým vzhledem, tak chutí. Konfit znám úplně jinak, takže když jsem dostala úhledně nazdobený talíř se dvěma smaženými kuličkami o přibližné velikosti ping pongového míčku, byla jsem zmatená. Po rozkrojení mě uvnitř čekalo úžasně šťavnaté maso, které skvěle ladilo s lehce křenovou pěnou. Pokud budou všechna jídla taková, asi se ocitnu v gastronomickém nebi.
Smažený konfit z hovězích žeber s křenovou espumou, bramborovým pyré a petrželovým olejem
Naší druhou zastávkou byl stánek Chateau St. Havel, kde jsme měli vyhlídnutý chod za 6 Grandů – Vepřová panenka sous vide v majoránce s batátovým pyré, celerem a smetanovým pórkem. Panenka byla vynikající, jemné a šťavnaté maso doplněné kaší ze sladkých brambor a jemně nasládlým pórkem na smetaně a kostičkami celeru. Chutě nebyly zbytečně komplikované a vše se k sobě moc hodilo. Kamarád akorát prohlásil, že tohle by doma zvládnul také, takže se moc těšíme, až nás pozve na večeři.
Vepřová panenka sous vide v majoránce s batátovým pyré, celerem a smetanovým pórkem
Do stánku U Emy Destinnové nás přilákal Bizoní steak z Nebrasky, s demi-glace z medu a balzamika a bramborové pyré s rozmarýnem. Na to, že k nám steak frčel takovou dálku, nenaplnil naše očekávání. Steak jsme dostali medium-rare, to bylo v pořádku, ale byl téměř neochucený a tím se úplně ztratila chuť masa. Společně s bizoním steakem jsme si objednali i Obří grilovanou krevetu s olejem z uzené šunky s dipovou omáčkou z hrášku a wasabi za 4 Grandya Jelení carpaccio s rucolou, restovanými mandlemi a pecorino hoblinami podávané s hořčicovým dresinkem také za 4 Grandy. Carpacio bylo moc dobré, maso bylo velmi jemné, úplně se rozplývalo. Zato kreveta byla zklamání dne. Čekala jsem, že kreveta bude grilovaná a olej z uzené šunky a wasabi omáčka bude nějakým způsobem na talíři. Místo toho byla kreveta v tom oleji snad naložená, takže jsem necítila vůbec chuť krevety, ale pouze uzenou šunku. Pro ty, kteří nemají rádi mořské plody, doporučuji, neucítíte nic. Wasabi omáčka byla přelitá přes krevetu a oschlý salátek, ale její chuť byla naprosto nevýrazná. Kdyby tam nebyla, ani bych si nevšimla.
Bizoní steak z Nebrasky, s demi-glace z medu a balzamika a bramborové pyré s rozmarýnem
Jelení carpaccio s rucolou, restovanými mandlemi a pecorino hoblinami podávané s hořčicovým dresinkem
Yasmin hotel, Noodles byl jeden z mála zástupců asijské kuchyně. Přišli jsme sem na kachní prsa a ani nevím, jak se to stalo, ale v tom zmatku, kdy se čtyři lidé dohadují, co si společně dají, jsme si objednali dvě Cizrnové polévky s čerstvou majoránkou a marinovaným lilkem za 2 Grandy a Pěnu z kardamomu a zmrzlinu ze sečuánských květů za 3 Grandy a žádnou kachnu. Polévka byla na festivalu value for money. Bylo jí tolik, že jsme měli ve dvou co dělat, abychom ji snědli. Byla celkem fajn a s čerstvou majoránkou mi při mé bujné fantazii připomínala bramborák. Pěna z kardamomu byla moc dobrá a lehká, ale klidně bych se nebála ji ochutit víc.
Dostali jsme se téměř až nakonec festivalu, který je o poznání menší než minulý rok, k stánku Šupina & Šupinka. O kapřích hranolkách jsme již od pátku slyšeli samé chvály, takže jsme se rozhodli je vyzkoušet. Fronta byla neuvěřitelná, rozhodli jsme se pokračovat dále a případně se vrátit. O kousek vedle byla Kavárna De’Longhi, kde nabízeli kávu zdarma a fronta byla stejně neuvěřitelně dlouhá. I kávu jsme tedy vzdali.
Do Jítrava Aprtmán – Hotel jsme šli na Kančí roládu sous vide s fáší z jedlých kaštanů a kopřivy, pyré z bramborových lupínků za 5 Grandů. Maso bylo opět skvělé, šťavnaté. V kaši byl rozmarýn. Nemohu říct, že bych byla jeho velký fanoušek, ale hodilo se to k sobě. Řada lidí si z tohoto stánku odnášela také malou verzi hamburgeru, kterou nemají napsanou ve festivalové nabídce, takže si nepamatuji název, ale hamburger byl za 5 Grandů a vzhledem k tomu, že ho má drahá polovička snědla výhradně sama a nestihla se podělit, pravděpodobně byl i moc dobrý. Ve stánku pivovaru Lobkowicz se někteří z nás rozhodli přemíru masa spláchnout pivem po 2 Grandech nebo Kofolou za jeden. Nastalo velké dilema, pokračovat v masové smršti nebo se vrhnout na sladké? Zvítězilo maso.
Kančí roláda sous vide s fáší z jedlých kaštanů a kopřivy, pyré z bramborových lupínků
Restauraci U Štěpána známe, stejně tak jako většina z nás, z legendárního pořadu Ano, Šéfe! Původně jsme šli pouze na líčka, ale protože celé menu bylo za 8 Grandů, nakonec jsme si ho pro jistotu koupili hned dvakrát. Domácí játrová paštika s meruňkovou marmeládou a čerstvým chlebem nezklamala. Paštika byla spíš hrubší, s kousky jater, což mně plně vyhovovalo. K paštice by mě nenapadlo podávat meruňkovou marmeládu, ale kombinace byla výborná. Dušená hovězí líčka na červeném víně, celerové pyré a restovaná kořeněná zelenina na másle byla u nás tématem k diskuzi. Zatímco naše porce masa byla měkká a rozpadala, kamarádi měli maso tužší, které museli krájet. Z kořenové zeleniny jsme měli pouze mrkev, která by ještě chvilku dodělat potřebovala. Vzhledem k tomu, že jsme U Štěpána na líčkách byli, odpouštíme a tyto menší prohřešky přisuzujeme velkému náporu líček chtivých zájemců. Domácí jablečný koláček byl božský, plný jablek a s perníkovou drobenkou a mlaskali jsme nad ním všichni čtyři.
Dušená hovězí líčka na červeném víně, celerové pyré a restovaná kořeněná zelenina na másle
Domácí játrová paštika s meruňkovou marmeládou a čerstvým chlebem
Po tomto nášupu to chtělo něco lehčího. Přesvědčila nás Ugova zmrzlina z čerstvého ovoce, kde točili zmrzlinu za 1 Grand. Fronta byla opět nekonečná, ale za tu osvěžující bombu to stálo.
Protože Grandy ubývaly, rozhodli jsme se jedny z posledních utratit za Kapří hranolky se šťouchaným máslovým bramborem a žampionovou omáčkou za 4 Grandy. Opět jsme si dali pro jistotu dvě porce. Kapr nepatří mezi mé oblíbené ryby, ale kapří hranolky byly opravdu skvělé, a pokud se někdy ocitnu v Třeboni, toto jídlo mě přesvědčilo o tom, se v restauraci zastavit.
Kapří hranolky se šťouchaným máslovým bramborem a žampionovou omáčkou
Návštěvu Prague Food Festivalu jsme zakončili Levandulovou makronkou se zmrzlinou ze slaného karamelu a želé z jablek Granny Smith z 5 Grandů z Il Giardino. Makronka mi moc nechutnala, a to proto, že nejsem velký fanda levandule a připadala jsem si, jako když žvýkám vonný pytlík plněný levandulí, který se zavěšuje do skříně. Vše mi to ale vynahradila zmrzlina ze slaného karamelu, která byla chuťově výborná, sůl krásně zvýrazňovala chuť karamelu. Klidně bych ji mohla mít i bez makronky, chuťově mi to k sobě moc nešlo.
Ve srovnání s minulým rokem byla akce o poznání menší, a i když se vydařilo počasí, myslím, že sobotní návštěvnost byla také skromnější. Bylo fajn, že jsme nevyfasovali u vstupu plastové příbory, ale u každého stánku jsme měli k dispozici kovové a jedli jsme z porcelánového nádobí. Také máme pocit, že bylo daleko více míst k sezení, což také přispívá k dobrému pocitu z celého festivalu.
Škoda, že nabídka jednotlivých restaurací nebyla pestřejší. Samé steaky, paštiky nebo francouzská kuchyně. Ale i tak se těšíme na příští ročník, co ochutnáme zajímavého.
Pro Skok+ napsala externí redaktorka Michaela Volbrechtová
