Skok+ na borůvkách

V první řadě se musím pochválit, že tolik co pro Vás, naše čtenáře, dělá šéfredaktor a zbytek plebs… tedy redakce, to je až úctyhodné. Přiznejme si však, že zpravodajství máme z celého světa, ale z dálného východu, tedy ze severní Moravy, je toho poskrovnu.  Co se dá dělat, vyhýbal jsem se tomu dlouho, ale dostihlo mne to. Vydal jsem se vstříc novému dobrodružství do Bruntálu. Ano, čtete dobře, opravdu jel jsem do Bruntálu, kam ani Helenka Vondráčků do kulturáku nejezdí.

Byl jsem až překvapen, jak dobře cesta na východ pokračovala. Nejprve bych vyzdvihnul business třídu RegioJetu s jejich sushi  a krásnými stevardkami. Zvláště Martinu bych rád touto cestou pozdravil… Přestup v Olomouci však již byl z toho přísnějšího soudku, po vyhnutí se asi 5 bezdomovcům, 2 prodavačům pervitinu a 1 prostitutce jsem úspěšně doslova vpadnul do vlaku. Tedy jestli se dá ten dobytčák od Českých drah vůbec vlakem nazývat. Celých 70minut, co jsem vlakem jel, ani jednou nepřišla stevardka, nejbližší elektrická zásuvka zůstala v Olomouci a asi tak 30 úplně ožralých trempů na úsměvu tedy taky nepřidalo. Ale dorazil jsem!

Místní domorodci (kmen Bruntálčanů?), když mě viděli na nádraží, ani nechtěli riskovat můj delší pobyt v Bruntálu, tak mě rovnou odvezli do Malé Morávky. Sice tam nebylo kam jít za písničkou a hodit si škrpálem, ale zase se zde natáčel film „S tebou mně baví svět“.

Jak se sluší a patří, k mé potěše místní připravili borůvkové hody. A když hody tak hody s celou parádou. Nechyběly kolotoče, zmrzlina, klouzačky, houpačky či promo stánek na alpské lyžování. Inu, zima může udeřit každou chvíli. Na úvod poznání místního koloritu jsem vyrazil nejprve na lehký gáblík. Po přečtení jídelního lístku, kdy mě prakticky schvátil cukrovkářský záchvat, jsem zvolil klasické borůvkové jídlo a to česnečku a řízek. Řízek byl servírován velmi svérázně a to s půl krajícem chleba jako příloha. K tomu jsem zvolil lahodný mok ve formě Plzeňského ležáku, protože jsem se trošku bál, co mě bude čekat venku. A dobře jsem udělal.

Jak jsem předpověděl, tak se stalo. Venku jsme procházeli místní stánečky a zaujal mě velmi vyzývavý nápis „borůvkové pivo a orgasmus“. S úsměvem lázeňského šviháka jsem si objednal nejprve borůvkové pivo. Škoda, že při objednávce mě panímáma nevarovala, že recept na borůvkové pivo připravoval Láďa Hruška.  Borůvkové pivo bylo borůvkové, protože panímáma vzala borůvkový sirup, nalila cca 2 cm do sklenice a dolila pivem. No pivem… Bylo to starobahno a to se prostě za pivo považovat nedá.  Za celou tuto parádu chtěla paní 30 Kč. Přiznám se, byl jsem v takovém šoku, že jsem ochotně zaplatil a skoro zapomněl na orgasmus.

Po chvíli mi lehce otrnulo a začal jsem se pídit po „orgasmu“. Vrátil jsem se tedy ke stánku a sebral jsem zbytek odvahy a objednal jsem si onen orgasmus. Ano, myslím, že lahodný mok Zelená s mlíčkem dostala zdatného souputníka a Láďa Hruška novou metu.  Takovou tragédii jsem v životě nepil, a kdyby bylo povoleno lynčování pomocí dehtu a peří, tak bych byl první, kdo by lil dehet. Co nedohnala šílená vůně, to dotáhla úplně tragická chuť a celá ta paráda byla vlažná. Recept zní asi takto: Vezměte ten nejhnusnější likér, co doma máte, dejte do něj teplé borůvky a celé to zakápněte vyhlášenou vodkou z likérky Drak, případně nějakou polskou Samohonkou.

Co dodat závěrem celému borůvkobraní? Ano, jednou za rok je to pro lidi, co mají rádi borůvky a pokusy z nich dobré, ale jinak bych se držel klasického vinobraní či pivobraní.