Berghain – tak trochu jiný Berlín

Květnová sobota, deštivý podvečer a naši hokejisti na mistrovství světa pokračují v mizérii s Finskem. Praha se nezdá jako vhodné místo na sobotní večer, takže nasedám spolu s kolegyní z externí redakce do vozidla a vyrážíme využít náš čas smysluplněji do víru nočního Berlína, kam jinam, že?

Náš cíl je vyhlášený klub v industriální části Berlína na rozhraní čtvrtí Kreuzberg a Friedrichshain, zvaný podle umístění Berghain. Jde o bývalou tovární halu, která je rozdělena na několik pater podle hudby a druhu návštěvníků a hrají zde převážně elektronickou hudbu (techno). To že je klub velmi populární a vyhrál i nějakou soutěž jako nejlepší klub světa by ještě samo o sobě nebylo takové lákadlo pro návštěvu. Tím je hlavně fakt, že v sobotu večer se od půlnoci až do nedělních denních hodin tvoří před klubem asi půkilometrová fronta lidí, kteří se snaží dostat dovnitř. Selekce probíhá u vchodu a nikomu není přesně jasné, podle jakého klíče se drsní vyhazovači rozhodují koho pustí a koho ne.

V jedné diskuzi na internetu jsme se dočetli, že hlavně nemáme přijít lidově řečeno „na plech“ ani pod vlivem omamných látek a dále být tak nějak normálně oděni. Většinou prý pouští páry a potom vždycky splehlivě homosexuální jedince. Především ale u vchodu zjistíte, jestli jste doopravdy tak „cool“ jak si o sobě myslíte, protože obecně prý chtějí mít v klubu lidi, co jsou zkrátka „cool“. Když jsme lehce po půlnoci dorazili na místo, zjistili jsme, že internet nelhal a v dálce u vchodu jsme rozeznávali i obávaného vyhazovače, který vám vyjede v mnoha podobách, když zadáte na Googlu „Berghain“.

Trvalo to asi jen tři čtvrtě hodiny a dvě piva a přiblížili jsme se ku vchodu. Při pohledu na uniformně oděné strážce u dveří, kteří ukazovali buďto doprava – „klub“, nebo doleva – „pryč“, mě napadla určitá historická paralela za jedné ošklivé války, ale budeme politicky korektní, takže jakobych nic neřekl. No nebudu to protahovat, při pohledu na naše „hyper cool“ československé obličeje nebylo o čem přemýšlet a obávaný vyhazovač ukázal směrem ke vchodu do nočního podniku. Jsme uvnitř!

O 12 euro lehčí ještě než jsme se dostali k prvnímu baru a s razítkem „No photos!“ na ruce vcházíme do útrob továrny. Labyrint chodeb a schodišť nás zavede do velké tmavé místnosti s houpačkami na řetězech po stranách a uprostřed prostoru se je naplno rozjetá taneční party. Lidé nejrůznějších barev pleti, vyznání a sexuální orientace (naprosto jasně ovšem převažuje homosexuální komunita), se svíjejí do rytmů elektronické produkce, nebo si jen tak povídají, popřípadě na záchodcích, které jsou smíšené, provozují praktiky, o kterých se asi raději nebudeme rozepisovat. A pokud se budete líbit barmanovi (možná o něco více, než mi bylo příjemné), dostanete drink připravený s láskou a možná navrch telefonní číslo.

Celkově ale skvělá atmosféra, party, standardní ceny drinků (4-8 EUR) a lidi, které jinde nepotkáte. Skokplus návštěvu rozhodně doporučuje, už jen proto, abyste zjistili, zda jste „cool“!