Brazílie 3

 Brazílie 3

Omlouvám se za zpoždění posledního dílu o Brazílii. Viróza a příliš nakumulovaná práce udělala své a pozdržela mě v dodání informací o této pozoruhodné zemi.

Když jsme se ze San Paula vrátili do Ria, opět jsme si z letiště vzali taxi. Přes internet jsme si zamluvili nocleh ve Flamengu, nám nic specificky neříkající části Ria. Když jsme adresu sdělili řidiči, opět zastavil a zeptal se nás, zda to myslíme vážně. Samozřejmě, byla naše odpověď. Taxík zastavil před hotelem, který měl na dveřích mříže a při výstupu nás uvítal močící bezdomovec na chodníku. Zašli jsme do hotelu, recepční byl za dalšími mřížemi, pod kterými jsme mu podsunuli pasy. Vše proběhlo bezproblémově a my složili batůžky do pokoje a vyrazili poznat Flamengo. Zastavili jsme v blízké hospůdce, jak jsme dosedli, okamžitě přišel „domorodec“ a nabízel drogy, vychvaloval si je, že všichni vědí, že jeho heroin je nejlepší. U nás nepochodil, ale snažil se přesvědčovat dál, tak jsme raději změnili lokál. Pivo bylo všude stejně drahé a také tak špatné. Míjeli jsme dostatek hospůdek, kde hrála živá hudba a zpívalo se. Když se někam posadíte, musíte dávat pozor, jinak vám na účet ihned obsluha připíše, co je za číslo napadne. My jsme odmítli dát „příspěvek na umělce“ a prošlo to.

Asi vás bude zajímat, jak je to s nejstarším řemeslem. Samozřejmě, tyto pracovnice tam jsou. Nabídka a poptávka probíhá ve speciálních barech, kde nabízející se ženy sedí v jedné části baru a naproti si sedají zájemci. Od pracovnic kredenciózních rozměrů se občas prošla mezi stoly i dívka, za kterou se otočil i výčepní kohout. Po dobu co jsme seděli v tomto prostředí, neviděli jsme, že by si dívku někdo z pánů odvedl. Příčinou byla cena, za společnost si dívky účtují 200 dolarů a pod cenu nejdou, ať vypadají jakkoliv. Těchto barů tam není moc. My našli náhodou jen jeden.

Protože to byla poslední noc, nešli jsme spát. Přes den ulice, která nenabízela vůbec nic, najednou byla plná stolů a pod zastřešenou částí hrála hlasitá hudba. Mládež pila pivo a zmítala se v rytmu hudby. Byli družní, zjišťovali, odkud jsme a co jsme zač. K ránu nasedli do taxíku a zmizeli. My šli procházkou směrem k našemu hotelu. Zastavil nás muž a rozmluvil nám pokračovat dál touto ulicí, že je velmi nebezpečná a přepadnou nás. Uposlechli jsme a k hotelu šli raději oklikou. Přes to jsme se s kriminalitou potkali osobně. Sbaleni a s batůžky na zádech jsme vyrazili směr letiště, když přijel zezadu na kole mladík a s nebývalou zručností kolegovi strhnul z krku zlatý řetízek. Velmi obratně zmizel v uličkách, nebyla šance ho pronásledovat. Naštěstí to byla jediná takováto nepříjemnost. Viděli jsme i slumy, ale takováto místa jsme neriskovali navštívit. Už od pohledu z jedoucího auta vidíte, že není všechno, jak má být. V roce 2014 má Brazílie pořádat Mistroství světa ve fotbale a v roce 2016 Olympiádu. Vláda slibuje, že tento problém bude řešit, jenže když vidíte, jak velkou plochu slum zabírá, je to úkol těžko řešitelný.

Přeji Brazílii, ať vše zvládne a Vám přeji při návštěvě tohoto kouta světa jen samé příjemné zážitky. Závěrem mi dovolte, ať složím poklonu majiteli palírny kořalek, který nás poutavě zasvětil do výroby tohoto moku. Do tohoto místa nás zavezla paní Linda Messias, více konzul ČR a tím nám velmi zpříjemnila a obohatila náš pobyt v Brazílii.

Vřelý dík Láďa Drápal