Buon giorno Italia! – Toskánské vinice a kameny
Náš čas ve Florencii se naplnil. Jedeme si tedy užít ten pravý toskánský venkov, tak jak ho známe z romantických fotek a filmů. Zejména náš oblíbený Pod toskánským sluncem, ten jsme viděly snad stokrát. Jsme prostě něžné duše…
Těšíme se na místní kuchyni, ranní probuzení uprostřed sluncem zalité vinice, a samozřejmě usměvavé obyvatele malinkých vesniček. Chceme jet do San Gimignana, typického kamenného městečka v samém srdci Toskánska. Zvyklé na fronty si vystojíme i tu na informace autobusové společnosti, abychom po půl hodině čekání zjistily, že do našeho cíle jezdí jiná společnost, jmenovitě Siena mobilita. Ta sídlí naštěstí jen přes ulici. Tam už jde vše rychleji. Autobus směr Poggibonsi je narvaný k prasknutí. Jak to vypadá, do florentských škol jezdí děti ze širokého okolí, a to překvapivě i dost malé. O zábavu a ruch na cestě je tedy postaráno. Zhruba za hodinu přesedáme do liduprázdného busu směr Gimignano. Ticho je balzám na duši, stejně jako nádherné scenérie okolo nás. Nad krajinou se tyčí středověké městečko s mnoha kamennými věžemi, vysokými až do nebe. A o chvilku později už se proplétáme davy turistů, kteří okupují jeho hlavní ulice a náměstíčka. S krosnou na zádech to není žádný med, za 
chvilinku tak hledáme odpočinek v postranních uličkách. Jen pár metrů od hlavního „tahu“ je ticho a klid. Sem tam pobíhá pes a ve větru povlává schnoucí prádlo. Dokonce nacházíme i malý ukrytý parčík, odkud je možné přehlédnout střechy starého města. A co víc, objevujeme vyhlídku s širokým rozhledem do kraje. Je to až neskutečné, fotky ani v nejmenším nelhaly. S pořádnou porcí zmrzliny v ruce si italský venkov vychutnáváme všemi smysly. Ovlivněné krásou krajiny jsme se rozhodly, že přespíme pod širákem právě někde tady. Dáváme se tedy na pochod. Ale chyba lávky, všechny cesty jsou označené jako soukromé se zákazem vstupu. Navíc je každou chvilku vidět cedulka označující lovecký revír. Své rozhodnutí tedy raději měníme, a protože autobusy nemají zrovna vysokou frekvenci, pokoušíme se zpět do Poggibonsi stopovat. Ani to ale není žádná sláva. Auta pouze projíždí a troubí na nás…to je vše. Po hodince a něco pochodu se na nás přece jen usměje štěstí. Zastavuje nám vysmátý místní chlapík, kterému díky přízvuku nerozumíme téměř jediné slovo. Krkolomně zjišťujeme, že stopují jen „putana“. Ehm, to byl tedy začátek a rychlý konec našeho pokusu o stopování.
Protože v Poggibonsi není kde přespat, neplánovaně vyrážíme do nedaleké Sieny. Chytrá navigace napovídá, že kemp je na šíleném kopci, který vidíme za vlakovým nádražím. I tady máme ale štěstíčko. Přestože asi vypadáme po celém dni dost nevzhledně, i bez stopování nás sympaťák v luxusním autě vyveze až před bránu. Už jsem zmínila, že Italové jsou povětšinou opravdu příjemní a snaží se pomoci, jak můžou? A když nemůžou, tak zavolají na pomoc někoho, kdo je zrovna po ruce. To ale neplatí pro slečnu na recepci městského kempu. No, vynahradí nám to alespoň usměvavý číšník v místní restauraci. A to už nezmiňuju, že kvalita kempu je opět hodně nadstandartní.
Při ranním pochodu zpět k nádraží zjišťujeme, jaké námahy jsme včera byly ušetřeny. Báglů se zbavujeme tentokrát na autobusovém nádraží. I když menší, je Siena stejně tak výstavní jako Florencie. Však spolu v minulosti tato města 
neustále soupeřila o vliv nad celou toskánskou oblastí. Uličkami, které na nás dýchají atmosférou dávných časů, docházíme k nejznámější pamětihodnosti města. Je jím slavné náměstí inspirované tvarem mušle. Kontrast mezi uličkami, které jsou povětšinou ve stínu, a slunečným, prostorným Piazza del Campo je markantní. Celé se svažuje, a tak přirozeně poutá pozornost k městské radnici, stojící v jeho nejnižším bodě. Ta je také nevýraznější z budov, které náměstí ohrazují. Nádvoří budovy je skoro nezdobené, ale výškou věže si s florentskou radnicí rozhodně nezadá. Přímo za stavbou se nachází tzv. rybí trh, odkud se otevírá okouzlující pohled jednak na vrstevnatě postavené městské domy i na jeho zelené okolí. A právě tady poprvé narazíme na pestrobarevné vlajky, visící snad na každém domě. Je jasné, že jsme v čtvrti, která vyhrála městské dostihy Palio. Jedná se o tradici, které započala už ve středověku a zároveň největší sienskou událost současnosti. Dvakrát ročně se závodí přímo na slavném Piazza del Campo. Jezdci i jejich koně, zástupci městských částí, se snaží co nejdříve náměstí 3krát objet. Vítězná čtvrť pak má právo hrdě vyvěsit své zdobné prapory. Celému městu dodává tahle specifická výzdoba opravdu nevšední atmosféru. Proplétáme se nazdobenými uličkami, uhýbáme skútrům i malým autíčkům. Prostě typickému italskému provozu. Jen kola tu nejsou tak často k vidění, snad protože město se rozkládá na třech velkých kopcích.
Za chvilku už stojíme před další dominantou, sienským svatostánkem. Dóm je svou velikostí impozantní, když před ním člověk stojí, je opravdu těžké si představit, že je postavena pouze část z původního plánu. To dokazuje i nedostavěná příčná loď, která stojí dodnes. Obložení zeleným a bílým mramorem připomíná florentský chrám. Uvnitř se nám krásou výzdoby tají dech! Začít můžeme už od podlahy. Mramorové ornamenty doplňují vsazené mytické a biblické příběhy. Nad námi se zase vznáší busty papežů. Milé obličeje svatých otců se střídají s těmi přísnějšími. A pak že my máme hlavu v oblacích :-).
…CO JSME VIDĚLY
San Giminano – Toto opevněné městečko je unikátní ukázkou gotického stavitelství. V jeho středu se „ježí“ 14 věží o výšce až 54 m. Od roku 1990 je zapsáno na seznamu UNESCO.
Piazza del Campo – Hlavní náměstí Sieny je perlou středověké architektury. Je unikátní už půdorysem, vycházejícím z tvaru mušle. V jeho horní části je mramorová fontána Gaia z roku 1419. Gotická radnice s věží, tzv. Torre del Mangia, je doplněna představěnou kaplí ve stylu lodžie, tedy otevřenou do tří stran. Celé náměstí obklopují těsně sevřené paláce. Vždy 2. června a 16. srpna se zde koná koňský dostih Palio.
Sienský dóm – (stavba 1215 – 1263, fasáda a výzdoba také později) V rámci neustálých svárů Sieny a Florencie se obyvatelé rozhodli, že postaví větší chrám než mají Florenťané. Z původně plánovaného projektu byla ale postavena jen hlavní loď a jedna stěna příčné lodě. Dostavbu zastavil jednak nedostatek financí a pak také morová epidemie, která postihla Sienu v roce 1348. I tak je ale dóm impozantní. Z obrovského množství uměleckých skvostů v interiéru jsme už zmínili podlahu. Dále je to např. knihovna Enea Silvia Piccolominiho (pozdějšího papeže Pia II.) vyzdobená freskami v zářivých barvách, zobrazující jeho život. V hlavní lodi chrámu pak stojí kazatelna, vrcholné dílo sochaře Nicoly Pisana.
TIP
Úschovnu zavazadel nehledejte na vlakovém nádraží. Je umístěna v podzemí toho autobusového v centru města. Od vlaku se do historických uliček dostanete zvláštní cestou. Z obchodního domu přímo naproti nádražní budově vedou kryté jezdící schody až na vrcholek kopce. Převýšení, které takto zdoláte rozhodně není malé.
A NA KOLIK NÁS TA SRANDA ZATÍM VYŠLA…
Jízdenka Florencie – Poggibonsi – San Gimigniano 8 EUR/os
Jízdenka Poggibonsi – Siena 3,30 EUR/os
Siena Camping 12,25 (noc/os.)
Úschovna zavazadel 5 EUR/os
Vstupenka do sienského dómu 6 EUR/os
Hooodně zmrzliny 3 EUR/os
CELKEM 198,20 EUR/os
