Buon giorno Italia!

Po půlročním studiu italštiny jsme chtěly zúročit nově nabyté jazykové schopnosti, ještě před tím, než se pomalu vytratí. Rozhodly jsme se proto, že s „báglem“ na zádech procestujeme sever Apeninského poloostrova. Spaní pod širákem, cestování rovnou za nosem, bez jasného plánu a s naprostou volností. Prostě dobrodružství spojené s romantikou podzimního Toskánska…kvalitní víno, skvělá kuchyně, památky a v neposlední řadě temperamentní Italové…tak jsme si to tedy alespoň představovaly. Připomeňte si s námi slunce pozdního babího léta. Jaké je cestování po zemi starých Římanů, tipy pro cestu „na vlastní pěst a nohy“ i čeho se vyvarovat, to vše se dočtete v našem seriálu.

V „backpackingu“ jsme v podstatě nováčky. Jeden třídenní „ tramp“ po krásách Moravy z nás harcovníky volného cestování rozhodně nedělá. A tím míň, že to bylo v dobách, kdy jsme se ještě zdaleka neblížily třicítce. Do krosen jsme nadupaly něco málo přes 10 kg těch naprosto nejnutnějších věcí. To máte spacák, alu-matka, termo-prádlo, plavky, make-up, fén, žehlička na vlasy a mnoho dalších nezbytností. Vešly se dokonce i šatičky na party…člověk nikdy neví, že…

Včerejší rychlé balení a vstávání před šestou nám sice energii nepřidalo, ale nadšeně vyrážíme směr Letiště Václava Havla. U scanerů klasická „ošahávačka“, vrhání zoufalých pohledů spolucestujících na letištního úředníka:„ ten kufr se tam přece perfektně vejde“. Vzlety a naštěstí ne pády…a je to tady! Letadlo společnosti Wizz Air přistává v Miláně, tedy lépe řečeno v Bergamu. Konečně, naše vysněná Itálie. Adrenalin nám začíná proudit do žil, vše je před námi.

Do Milána se dostáváme během hodinky autobusem. Převoz nabízí nejméně tři společnosti, takže se z letiště dostáváme bez problému. Většina ze spolucestujících jsou Italové…a už tady to začíná…Itala/Italku poznáte na první pohled. Pečlivě upravení, s dokonale padnoucím oblečením a …cigaretou v ruce, v lepším případě s telefonem. Zapomněla jsem ještě dodat, že jsme vystudované oděvní návrhářky. Styl a inspiraci tedy stopujeme jak lovecký pes divokou…a od prvních chvil je jasno…ANO, jsme v zemi zaslíbené.

Z autobusu vystupujeme přímo u centrálního vlakového nádraží. Hned po vstupu do krásné historické budovy nám nos naplní úžasná vůně čerstvě mleté kávy z kaváren. Ta nás bude provázet celý příští týden. Hm, škoda, že ani jedna z nás kávu nepije. Naše první kroky vedou do úschovny zavazadel a pak už hledání cesty do centra. Nápodobou italštiny se ptáme na cestu. Dotázaný mladík, jen tak mimochodem blonďák s nebesky modrýma očima, se na náš chabý pokus jen usměje a pustí se do vysvětlování perfektní angličtinou. Do historického centra musíme jet metrem. Jízdenky radši kupujeme v trafice, informace na všech automatech jsou totiž jen v italštině, normální italštině, takže nám naprosto nesrozumitelné. Popis místních tras taky není žádný zázrak, nicméně vyrážíme směr stanice Duomo. Metro je fajn, čisté a takové malinké. Lístek po vstupu turniketem nevyhazujte, budete ho potřebovat také při opouštění metra. Je to trochu zvláštní, nicméně jak jsme později zjistily, Italové mají překvapivě velký smysl pro kontrolu a dodržování pravidel. Ze Stazione Centrale jedeme 4 stanice, a na povrch se vynoříme přímo před Milánským dómem. První setkání s italskou gotikou je dech beroucí. Soustředění na krásnou výzdobu průčelí ale hned pokazí pouliční prodejci cetek, které rozhodně nepotřebujete. Chvilkami jsme si připadaly jak lovná zvěř, když jsme před nimi prchaly mezi poletujícími holuby. Schovaly jsme se do proslulé obchodní pasáže, která sousedí s dómem. Tam jsme se ponořily do davu turistů, takže taky žádné terno. Pasáž je zdobná budova s půdorysem řeckého kříže, v přízemí najdete butiky nejluxusnějších značek  a mezi nimi všudypřítomný McDonald‘s, ovšem se zlatým logem. Hned za pasáží jsme objevily proslulou La Scalu. Nebýt cedulky vedle vchodu, úplně bychom ji minuly. Z venku je stavba nenápadná, ale předpokládám, že interiér to plně vynahradí. Před ní se uprostřed náměstíčka tyčí socha Leonarda Da Vinci. Jedno z jeho nejznámějších děl, a to freska Poslední večeře, je k vidění právě v Miláně.

 Čas letí, a tak je potřeba pohnout se na další místo. Vracíme se tedy na vlakovou stanici. Hladové jak vlci útočíme na první restauraci – a je to „mekáč“ – naše ochutnávání mezinárodní kuchyně začínáme pravda trochu jinak, než jsme si představovaly. Ale co, ještě bude spousta dalších příležitostí…

 

 

 

 

STOJÍ ZA VIDĚNÍ:

  Milánský dóm (vystavěn 14.-20. století) Čtvrtá největší katedrála na světě je hlavní památkou jinak průmyslového Milána. Na první pohled upoutá zdobné gotické průčelí s bohatou figurativní výzdobou. V hlavní lodi chrámu jsou zavěšena monumentální plátna slavných i zapomenutých umělců, která mění prostor v galerii italského malířství.

Otevřeno: 7.00-19.00, Vstup volný

 

 

Galleria Vittor Emanuelle II. (vystavěna 1865-1877) sousedí s milánským Dómem. Zastřešení kovovou konstrukcí se skleněnou výplní je jasným příkladem fascinace dobovým pokrokem. Luxusní butiky se tu střídají s kavárnami…je tu tedy vše co Ital potřebuje k životu. Součástí centrálního motivu mozaiky na podlaze je i zpodobnění býčka. Říká se, že pokud se na jeho slabinách 3x otočíte na pravé patě, budete mít štěstí.

 

 La Scala (otevřena 1778) je jednou z nejslavnějších operních scén světa. Najdete ji přímo za pasáží Vittor Emanuelle II.

 

 

 

 

 

Za povšimnutí stojí také samotná budova hlavního nádraží Stazione di Milano Centrale.

 

 

 

 

 

TIPY:

Jízdenku v metru si schovejte i pro výstup.

Do všech katedrál i kostelíků je zakázán vstup v šortkách a s odhalenými rameny. Doporučujeme proto mít po ruce šátek pro zakrytí.

 

…A NA KOLIK NÁS TA SRANDA ZATÍM VYŠLA?

Letenka Praha – Bergamo:             51,15 EUR
Cesta Bergamo – Milán:                 5 EUR
Úschovna zavazadel:                     7 EUR
Jízdenky na metro:                         3 EUR

Celkem na osobu:        66,15 EUR