J.A.R. V Lucerně

Jako každý rok, datum 17.11. je spjat nejen s demonstracemi, tímto bych rád poděkoval demonstrantům jenž ve 14h zablokovali magistrálu a já čekal v autě skoro hodinu, než se vyřádí, ale hlavně koncertem J.A.R. v Lucerně. A co bychom to byly za redakci, kdybychom na takové události chyběli.

Dan Bárta navnadil v jednom malém rozhovoru na to, že J.A.R. nahrají věci, které Lucerna ještě neslyšela.  A ano, měl pravdu, odehrál se v Lucerně úžasný koncert s parádní atmosférou. Co trošku pokládám za výtku je fakt, že kvalita zvuku mohla být trošku lepší. Zvukař si mohl při hlídání hlasu dát trošku víc záležet. 

Začátek byl odstartován vývojem hňupa a pak už to jen šlo ráz na ráz. Kluci vědí, že netřeba zdržovat dlouhými proslovy mezi songy a daly prostor hlavně hraní. Ze začátku zde byly songy z alba Dlouhohrajících děcek proložených několika klasickými songy -Neviděli mou funku, Mydli to apod. Velmi příjemné bylo parádní sólo od Míry Chyšky v Začni za tmy, které patřilo k nejlepším momentům celého koncertu. Po drobném intermezzu, ke kterému se ještě vrátím, následovala zrychlená verze Stability, která byla oceněna bouřlivým, ale opravdu bouřlivým potleskem.  Pak se koncert ubíral na vlně klasiky, jako jsou Hnědojed či Bulhaři. Za to se kapele odměnila celá Lucerna obrovským potleskem a rukama nad hlavou.

Koncert, jak jsem již zmínil, se vezl ve velmi bouřlivé atmosféře, která z koncertu dělá takovou záležitost, jakou je. Ale abych byl upřímný, koncert po stránce interpretů bych nepoznal od koncertu z minulého roku. Chyběl mi nějaký nový prvek či moment, čím bych si řekl, ano to bylo J.A.R. v roce 2012. I přes to koncert patří k tomu nejlepšímu, co česká funky scéna nabízí a už teď se těším na další ročník J

Co mně ale překvapilo, bylo vystoupení Karla Schwarzenberga v přibližné půlce koncertu. Nechyběl ani s obvyklým pultíkem suvenýrů. Ale nejsem si jist, že toto intermezzo na takovou událost úplně patří. Osobně mam Karla Schwarzenberga docela rád, ale na koncert bych tyto agitky určitě nedával. Jak se říká, proti gustu žádný destilát a třeba si toto intermezzo své fanoušky a zastánce v řadách publika našlo.