Buon giorno Italia! – Přes Terezín do Verony
Cílem další cesty je všemi opěvované „vnitrozemské moře“ Lago di Garda, lépe řečeno městečko na jeho břehu – Peschiera del Garda. Od tohoto místa kromě oku lahodícího pohledu na jezero vlastně vůbec nic nečekáme. Jízdenku právě sem si koupíme jen protože má v názvu Garda. Díky klasickému před dovolenkovému vytížení v práci máme téměř 100%ní handicap v informovanosti.
Na každém nádraží jsou umístěny automaty k expresnímu tisku jízdenek. My si ale raději vystojíme pekelně dlouhou frontu k osobní přepážce. Zajímá nás totiž, jestli je možné si zakoupit jízdenku platnou po celý týden. Popřípadě, jestli je možné kombinovat vlaky s autobusy. Během hovoru, kdy slyšíme asi tak 50x nejoblíbenější italské slovíčko „allora“, něco jako naše tak/takže se dozvídáme, že týdenní jízdenka existuje. Platí ale jen pro vlak. Navíc je možné 100%ní slevu uplatnit jen na regionální vlaky. Ke každé jízdence v „rychlém“ vlaku je potřeba připočítat poplatek 10 EUR. Protože vůbec netušíme, kde a jak se budeme pohybovat, je jasno: „Allora, kupujeme jen tu do Peschiery.
Podle rady z průvodce označujeme jízdenku ve validátoru na nástupišti a nasedáme do vlaku. Tady se opět projevuje Italův smysl pro kontrolu, označenou jízdenku procvakne průvodčí ještě jednou ve vlaku, pro jistotu. Naštěstí pro nás, se průvodčí objevil právě v čas. V čas na to, abychom zjistily, že vlastně jedeme úplně jiným vlakem. Panika propuká. Máme jízdenku na regionální vlak, ale jedeme v rychlém. No pravda, bylo nám trochu divné, že ten vlak v podstatě nikde nestaví, a zatímco všichni ostatní mají rezervovaná sedadla, my sedíme na báglech v uličce. Uf, takže asi tak za 2 minuty vystupujeme z vlaku na nějaké bohem zapomenuté stanici a čekáme na náš courák. A tak konečně dokodrcáme do Peschiery. Ale co teď? Stojíme na nádraží, bez ponětí kde jsme, natož pak kde budeme spát. Území kolem jezera je kompletně zastavěno. Spaní někde v lesíku nebo na louce tedy nepřipadá v úvahu. Naštěstí před nádražím objevujeme informační ceduli upozorňující na 2 místní kempy. Ty, jak se ukazuje, nejsou daleko, tedy lépe řečeno není. Jeden z nich jak zjišťujeme už dávno neexistuje. Volba je tedy jasná. Na recepci campeggio Butterfly na nás slečna kouká trochu nedůvěřivě, když řekneme, že potřebujeme jen místo k přespání pod širákem. Dostáváme klasický „plac“ pro rodinný stan…A tak se v růžku u plotu pne naše igelitová plachta, a pod ní jen spacáky a „karibáby nebo podle Jany karitaťky . Nocleh připraven, krosny dáváme na recepci a valíme do centra zkouknout městečko a taky konečně na tu pravou italskou kuchyni. Jen tak mimochodem, oku lahodící pohled na jezero s horami v pozadí se nekoná. Na podzim je nad vodou totiž velmi často opar.
Večerní město je překvapením. Typická architektura severní Itálie, připomínající spíše rakouská městečka, je sevřena v mohutném opevnění. Před branami si připadáme jak v Terezíně. Teď už tušíme, kde stavitelé Josefa II. čerpali inspiraci. Městečko je postaveno na ostrůvku protkaném kanály a tak usedáme do restaurace na břehu jednoho z nich. První volba padá na pizzu. Nešvar tuzemské kuchyně nacpat na ni co nejvíc ingrediencí tady neexistuje…italská kuchyně jasně dokazuje, že méně je někdy více!
Město milenců
Od Lago di Garda odjíždíme autobusem směr Verona. Krosny odkládáme do nádražní úschovny, a vydáváme se směr centrum. První uvidíme historické opevnění táhnoucí se okolo celého starého města, jsou v něm zabudovány třeba i pozůstatky z antické doby. Za první branou natrefíme na římskou arénu, která je dodnes jevištěm živých představení a koncertů. A pak už se dobrovolně ztrácíme ve spletích uliček. Paláce s arkádovými ochozy, kostelíky i chrámy téměř v každé ulici. Romantická zákoutí dotvářená balkónky se záplavou květin střídají malá i větší náměstíčka, kterých je ve Veroně nespočet. Každé zdobí socha jiného umělce nebo myslitele. Na jednom z nich právě probíhá festival italské kultury, a tak si v historických kulisách města užijeme i lidové písně a tance. Nedaleko hlavního náměstí s monumentální radnicí, tzv. Zelného trhu, se nachází Juliin dům. A to je tedy vážení, opravdu hnus! Vchod do domu je kompletně oblepen žvýkačkami, na kterých byly kdysi přichycené lístečky s přáními turistů z celého světa. Řekněme, že je zde přilepený hodně rozsáhlý genetický vzorek z celého světa. Juliin balkón nás také nenadchl. Pod ním stojí bronzová socha Giulietty s pěkně oleštěným ňadrem. Romantika bere za své a chlapi omakávají sochu jeden za druhým. To asi pro štěstí.
Když se nám konečně podařilo vydrat z davu v residenci Capuletů, jdeme hledat i tu Romeovu. Cestou jsme narazily nejen na řeku, za kterou se rozkládá kopec s pohádkovými paláci ukrytými v cypřišových hájích, ale také jsme se připletly k partě místních, hrajících přímo na ulici podivnou hru. Parta čtyř chlapíků u stolu vyvolává střídavě čísla a do toho bleskurychle ukazují počty na prstech jedné ruky. Stály jsme tam docela dlouho, ale na princip hry jsme nepřišly. Pobavily jsme se ale i tak, stejně jako hlouček přihlížejících. Je totiž sobota a to jsou všichni venku, potkávají se s rodinou i přáteli nebo se prostě jen procházejí. Ach „dolce far niente…“ to je přesně to, co nám středoevropanům nejde…
Palác Monteků jsme nenašly. Nevadí, i tak se nám Verona moc líbí. Má úžasného ducha, který přetrvává navzdory davům turistů lačnících po Shakespearovské romantice. Teď nás ale čeká město na které se obzvlášť těšíme – FLORENCIE.
VIDĚLY JSME
LAGO DI GARDA: K jezeru doporučujeme cestovat v sezóně. Na přelomu září a října už na jeho březích téměř nikoho nepotkáte. Teplota už není moc vhodná ani na koupání v jeho křišťálově čistých vodách.
VERONA: Druhé největší město Benátské oblasti je známé především jako dějiště Shakespearovy hry Romeo a Julie. Samo o sobě je skvostné, jeho staré centrum je zařazeno na seznamu světových památek UNESCO. Naleznete zde bohaté šlechtické paláce, radnici s věží vysokou 98 m, i třetí největší koloseum na světě. Město je vzdáleno pouhých 30 km od Lago Di Garda a 100 km od Benátek.
TIP
Síť Trenitalia je velmi rozsáhlá. Nikde jsme proto nečekaly déle než 45 minut.
Vlaky se dělí do dvou skupin – jsou to rychlé vlaky, které jezdí opravdu bleskovou rychlostí, ale také si za tu rychlost pořádně připlatíte. Na jízdence vždy naleznete přesný čas dojezdu, který je dodržen do minuty. Regionální vlaky, označené písmenem R, jsou jako ty naše klasické, jen o dost čistější.
NA KOLIK NÁS TA SRANDA ZATÍM VYŠLA…
Jízdenka Milán – Peschiera del Garda: 10 EUR/os
Kemp : 10,5 EUR/os.
Autobus Peschiera – Verona: 6 EUR/os
Úschovna zavazadel: 5 EUR/os
Hodně zmrzliny:-): 3 EUR/os
CELKEM: 80,65 EUR/os
