Jizerky bez sněhu, aneb Northug nepřijel

Rok se s rokem sešel a tak přišel čas na zimní soustředění Démonů v Jizerských horách, které jsem loni se ctí absolvoval. I letos jsem si řekl, že do toho jdu. A očekával jsem, jaké sportovní výzvy jsou připraveny tentokrát. Situaci jsem nepodcenil a krom nezbytné výbavy půllitru jsem si přibalil i lyže. Už při příjezdu jsem viděl, že jednu věc vezu navíc. Po sněhu ani památka, zato v jídelně už na nás čekalo pár soudků. Tentokrát jsme si občerstvení nezajišťovali sami, ale využili jsme ochoty místního provozovatele, který přislíbil, že se o vše postará. Svá slova dodržel, akorát místo objednaného kozla 10° přivezl dodavatel Kozlíkův ležák 12°. Někteří účastnící propadli panice, že je to moc silné a že to pít nebudou. Dokonce se chtěli uchýlit k extrémnímu řešení a to k prodeji. Večerní program byl jasný. Vymyslet co dělat na horách, když není sníh. Pár nadšenců dalo zavděk lehkému poprašku na Severáku, kde se lyžovat dalo, ale žádný velký požitek. My jsme vymysleli daleko honosnější disciplínu a to gastroturistiku. Návštěva jedné z mnoha horských chat, kde zkusíme okusit nějakou místní specialitu.

Jako první padla volba na místní rozhlednu Slovanka, kde nás přivítali rafinovaným menu v podobě 3 jídel: vločková polévka, smažený sýr s hranolky nebo ovocné knedlíky. Zvolili jsme zlatou střední cestu v podobě půllitru Pilsner Urquell. Prvotní nezdar nás neodradil a vyrazili jsme dál s vidinou, že si spravíme chuť jinde. Po cca 4km chůze začali první z nás odpadat a dali za vděk stánku na parkovišti pod kopcem. Tam do sebe začali futrovat hranolky, klobásy a podivně nahnědlé drůbeží hamburgery. Odolali jsme! Vidina další cesty nás zmohla, a proto jsme navštívili nedaleko stojící restauraci Arnika. Zde nás přivítal již od pohledu velmi sympatický personál. Nicméně jídelní lístek byl opět velmi strohý s cenami hotovek, které bych čekal spíš v centru Prahy. Časté cinkání mikrovlnky nám napovědělo, že ani tady to nebude to pravé.  Druhý den jsme vyrazili už na jistotu. Nově zrekonstruovaná Prezidentská chata s moderní kuchyní je to pravé po výletě. Zde jsme ochutnali: Kuřecí prso s bylinkami podávané s bramborovo- dýňovým pyré. Opravdovým gurmánům bych doporučil hovězí pupek s hříbky-bramborové pyré.  Třetí den jsme našli šampióna. Absolutním vítězem, kde se v Jizerských horách dá najíst je restaurace Driketa. Všichni vyznavači masa si přijdou na své. Obrovské steaky za pár korun upravené podle vašeho přání. K tomu ledově vychlazený polotmavý démon dotváří atmosféru tohoto podniku.

Letošní zimní soustředění nebylo až tak o sportování, ale to nevadí, doženeme to v létě.