Maroko – Marakéš

Poznejte kousek Maroka a vydejte se do Marakéše. Marakéš leží mezi úpatím zasněžených vrcholků pohoří Atlas a pouští Sahara a bezpochyby patří mezi nejkrásnější a nejfantastičtější města Afriky. Marocké království omývá z jedné strany Atlantský oceán a z druhé strany Středozemní moře. Od Evropy jej dělí v nejužším místě 15 km široký Gibraltarský průliv. Hlavním městem je Rabat.

Jako mnoho severoafrických měst zahrnuje Marakéš staré opevněné město Medina a

přilehlé moderní části tzv. Gueliz. Nachází se zde nespočet historických budov a pozoruhodností. Je hospodářským a kulturním střediskem jižní části státu. Se svými cca 800 000 obyvateli je čtvrté největší město v zemi. Zároveň je jedním z jeho čtyř královských měst. Projděte nekonečnou spleť uliček v Medině (staré město), navštivte místní trhy (souk) a zakupte koženou kabelu, ochutnejte mátový čaj, nebo se vydejte do hor na jednodenní i několikadenní výlety. 

Redaktoři magazínu Skok+ v počtu 3 muži a jedna dívka se vydali na poznávací cestu, aby vám mohli podat komplexní informace o této zemi. Úvodem jsem chtěl napsat, že co se týká pořádku, je tato země pravým opakem Japonska, ale není to tak přesné. Pro vysvětlení si představte, že vysypete popelnici, obsah rozhrnete na tři světové strany a vítejte v Maroku. Proč na tři strany? Protože za jejich dveřmi je čisto a pořádek, tak jak je to u vás doma.

Pokud jste doposud nebyli v kontaktu s muslimsko islámskou zemí, nezačínejte s poznáváním zrovna v Maroku. Odradí vás to a při tom stojí za to navštívit tento kout afrického světa. Marakéš může být pro méně trpělivého a klidu-milovného člověka poměrně náročnou destinací. Turista je zde považován za zdroj peněz, a tak se místní snaží, seč můžou, aby něco prodali. A prodávají chytře – často se turista napálí. Bezradný turista je ideálním cílem, to se najednou v ulicích Marakéše objeví ochotných průvodců, často ještě dětí, které vám rády poradí, kudy máte jít. A pokud sháníte nějaké zboží, tak si můžete být téměř jisti, že vás zavedou ke svému známému, a dostanou za vás pár drobných jako provizi.

My jsme přistáli v Marakéši, let byl z Madridu. Letiště Menara v Marakéši (RAK) není moc velké, ale létají sem hned dvě nízkonákladové společnosti a nachází se hned u města. Přistání proběhlo v pořádku, ale pak to vypuklo. Taxikář si za cestu do hotelu řekl tolik, že i naši taxikáři by se při vyslovení této částky začervenali. A tak jsme vyrazili pěšky, směr centrum. Bylo nám jasné, že místní obyvatelé nás budou zastavovat a licitovat, aby si vydělali. Také se tak stalo a nakonec jsme se nechali svézt. Nečekejte to, na co jste z Evropy zvyklí. Stařičký Mercedes držel pohromadě vším možným, rukojeť na dveřích samozřejmě nebyla, taxametr tam ještě nedorazil, ale auto jelo a my v něm. Mají tam zvláštní pravidlo: do normálního auta mohou taxikáři vzít jen 3 pasažéry. Nerozuměli jsme tomu, ale respektovali to a brali si jen Mercedes – tam jsme mohli všichni 4. Jenže naše spolupracovnice nás děsila, že do bílého meďáku nesmíme nasednout, jinak můžeme zmizet na náhradní díly. Nebylo jednoduché dodat jí odvahu, ale podařilo se nám to.

Pak jsme zjistili, že mapa je nám na nic. Taxikář ji viděl poprvé a k hotelu nás jen přiblížil. Začali jsme hledat Dar salam – tak se jmenoval hotýlek, kde jsme bydleli. Nalepil se na nás mladík. Poskakoval okolo nás, stále křičel a snažil se nás přesvědčit, že on ví, kde to je. Vůbec jsme mu nevěřili a snažili se ho setřást. Odradilo ho, až když jsme dorazili k místnímu policistovi, ten poradil, ale nestačilo to a opět jsme bloudili. Tentokrát se nás ujal muž okolo 35 let, který vedl kolo, a my ho začali následovat. No, fakt nás dovedl před vchod k hotýlku. Ušli jsme cca úzkými uličkami 400 metrů. Začal se dožadovat odměny, která byla větší, než si řekl taxikář za odvoz z letiště. Dali jsme mu, co jsme měli v drobných, zdálo se mu to málo a jako každý začal křičet a natahovat ruku, ať přidáme. Naštěstí nám pracovnice hotýlku otevřela a my se schovali uvnitř. Paní uměla anglicky, ubytovala nás. Dokonce na uvítanou uvařila marocký čaj = kvalitní čajové lístky a hodně čerstvé máty se vaří v konvičce, z které si pak nápoj naléváte. Na podnosu je vždy hadřík, a pokud ho nepoužijete na držení ucha konvice, tak se spálíte.

Ubytování: Všude čisto, povlečené postele. Pokoj ovšem navrhnul a postavil magor – proč se tak rozčiluji? Představte si, pokoj neměl okno, záchod byl součástí koupelny, kde bylo okno do společenské místnosti, kde se vítají hosté. Je slovo magor nepřiměřené? Pokoj neměl klimatizaci. Umíte si představit tu žízeň? Na pivko zapomeňte, tady jen nealko, čaj a káva. Ráno jsme dostali jen skromnou snídani a vyrazili poznávat Marákeš. Teplota z 30° C rychle stoupala k 40° C. Pantofle, kraťasy, tričko a stejně se potíte, takže pochod je od jedné prodejny s vodou k druhé. Musíte doplňovat tekutiny. Za chvíli je teplota přes 40° C. Tady pochopíte, proč jsou uličky tak úzké – slunce do nich hůře proniká. Ve městě se nachází také bezpočet míst plné zeleně a několik botanických zahrad s exotickými druhy rostlin a ptactva, které lze nalézt jen na území severní Afriky. Většina míst je volně přístupná veřejnosti a je opravdovou oázou uprostřed vyprahlé země. My jsme takovou zahradu našli. Tam byl stín, vodní jezírka a rostliny reprezentující tuto krajinu, ale hlavně byl zde klid a pořádek. Prostě místo na odpočinek.

S pozdravem Vláďa Drápal