METALOVÁ UDÁLOST LETOŠNÍHO JARA – HELLISH ROCK TOUR PART II – druhá část (dokončení)

HELLOWEEN (22:25 – 24:00)

Na vystoupení Helloween jsem původně přicházel s mnoha otazníky, jež halily mé velké očekávání. K mé velké radosti byly veškeré ďábelské spekulace zažehnány. Jednak předvedl Andi výborný výkon u mikrofonu, jež dal zažehnout všem skeptikům ohledně jeho zdravotní kondice. Druhou radostí byl fakt, že se kapela konečně odhodlala k větší propagaci novinkového alba. Straight Out of Hell sice nevystoupalo v mých očích do takových výšin (spíš nebes) jako předcházející placka 7 Sinners, ovšem stále je to dost vysoko, abych mohl pět tyto ódy.

Při zahájení setlistu Helloween jsem si trošku připadal jako na loňském koncertu Nightwish, které se shodou okolností konalo na stejném místě. Ony vzpomínky mi vyplynuly díky faktu, že se kapela v úvodu schovala za maskovací síť při svém nástupu, což v mých očích zavedli právě NW při své poslední tour k albu Imaginaerum. Odhalení přišlo s nástupem vypalovačky Nabataea, která zároveň otvírá zmíněnou novinku Straight Out of Hell. Ještě během dalších dvou skladeb Eagle Fly Free a Straight Out of Hell jsem měl díky fotopassu možnost sledovat výkon kapely z podpódia. Ona výhoda může být někdy nevýhodou, neboť sledovat takového Weikatha ze dvou metrů, jak se svým klasickým šklebem provozuje ty své grify, jež jsou hodné tak skomírající mrtvole, může být pro slabší povahy dosti zákeřným zážitkem ; ).

Naopak po celé vystoupení nadprůměrně charismatický projev frontmana Andiho Derise dal rychle zapomenout na onen hrůzný zážitek. Nutno dodat, že Markus Grosskopf se opět také úspěšně ujal role kontaktního článku kapely s publikem.Po drum sólu, které naštěstí nepřeteklo do nějakých stereotypních a nekonečných močálů, následovaly další skladby z nového alba, ale také osvědčené hity z alb starších. Zaplněná aréna se tentokrát bavila od začátku až do konce, a když došlo na vzpomínku keeperovské doby, skandovala snad i obsluha v bufetech ; ).

Dle očekávání se v závěru k Helloween přidal Kai Hansen, který odzpíval závěrečné Heavy Metal a I Want Out. Celkový dojem z vystoupení Helloween jsem měl velmi dobrý, závěr koncertu jsem vyšperkoval ustoupením od svých zásad v podobě koupě svého prvního metalového oděvu v tamním fanshopu (metalová mikina bez kapuce a ještě k tomu na zip se totiž nevidí až tak často – díky GR!)

Celkové hodnocení koncertu: 9/10

Závěrem trocha slíbené nejhlubší historie pro nezasvěcené

V roce 1978 zakládají kapelu (pod budoucím názvem Helloween) kytaristé Kai Hansen (dnes GR) a Piet Sielck, který pomáhal Hansenovi napsat některé skladby z úvodního EP „Helloween“ a debutového alba „Wals of Jericho“. Během velmi krátké doby se přidal bubeník, Ingo Schwichtenberg a následně basák Markus Grosskopf. Tato sestava pracuje pod různými názvy, oficiální pojmenování Helloween přichází až v roce 1983 poté, co Pieta Sielcka střídá Michael Weikath z kapely Powerfool, kterého přetáhl právě Kai Hansen. Hansen stojí za texty, kytarou a zpěvem u prvních dvou nahrávek Helloween a to pod stejnojmenným EP a albem „Wals of Jericho“, jež dalo světu nový žánr – speed metal.

V průběhu následujícího turné přepouští Hansen roli zpěváka Ralphu Sheepersovi, aby se mohl plně soustředit na roli kytaristy. V roce 1986 přichází do kapely zpěvák Michael Kiske, který nazpíval dvě nadcházející a zcela průlomová alba kapely pod názvem „Keeper Of The Seven Keys – part 1 + 2. V roce 1986 v průběhu náročného turné k druhému dílu Keeperů se Hansen pohádal s vedením svého vydavatele kvůli délce a náročnosti turné, a protože jak vydavatel, tak ani členové kapely (resp. Michael Weikath) nechtěli Hansenovi vyjít vstříc, dal jim v polovině tohoto turné Kai sbohem. Tour dokončuje na pozici druhého kytaristy Weikathův dobrý známý Roland Grapow. Hansen si rok poté (1989) zakládá vlastní kapelu pod názvem Gamma Ray.

Některé nadcházející události:

1) Po odchodu Kaie Hansena se datuje období „velké krize“ Helloween. Kapela mění svého vydavatele, díky nedodržení závazků vůči předchozímu vydavateli smí vydávat pouze v Německu, Anglii a Japonsku, díky čemuž přišla kapela o řadu fanoušků.

2) Helloween – Po vydání alba Chameleon (1993) se kapela dělí na dva tábory (zpěvák Michael Kiske, bubeník Ingo Schwichtenberg VS kytaristé Michael Weikath, Roland Grapow).  Drogy a alkohol se podepsaly na Schwichtenbergovi tak, že propadá schizofrenii a v polovině turné se hroutí. Z kapely je následně vyloučen s tím, že se po léčbě může vrátit. V roce 1995 Schwichtenberg neunesl tlak a deprese a spáchal sebevraždu skokem pod vlak.

3) Kapelu opustil zpěvák Michael Kiske, toho nahradil Andi Deris. Kiske se v té době nechal slyšet, že Metal je vyhaslý žánr, se kterým nechce mít nic společného. Po pokusech o popovou dráhu se s dlouhou odmlkou přeci jen vrací k metalu (v roce 2009 zakládá svou kapelu Unisonic, ke které se v roce 2012 přidává mimo jiné Kai Hansen).4)

4) GammaRay – Post zpěváka u GR obsazuje Ralph Sheepers, později (v roce 1994) odchází a zakládá svou vlastní a dosud fungující kapelu Primal Fear. Předtím ještě stihne odmítnout velkorysou nabídku birminghamské metalové legendy Judas Priest na post zpěváka. JP v té době dost „surově“ opustil metalový „král“ Rob Halford (ten se ke kapele v roce 2003 vrátil). Od tohoto momentu se u GR vrátil k mikrofonu sám Kai Hansen.

[pe2-gallery album=”http://picasaweb.google.com/data/feed/base/user/117098832174603953435/albumid/5859343894496696545?alt=rss&hl=en_US&kind=photo” ]