Oněgin byl Rusák

Jako každý měsíc jsem se vypravil do divadla, abych přinesl, Vám čtenářům, něco zajímavého či alespoň připomněl hry, které stojí za to, aby byly viděny. Tentokrát padla volba na představení Oněgin byl Rusák v Divadle v Dlouhé.

Ano, představení už nějakou dobu běží, přesněji je v repertoáru od roku 2008 a stále se drží, co se týče návštěvnosti na předních pozicích. V kostce jde o to, jak parta studentů vzpomíná na svá studentská léta v 80. letech, tedy za Husákovy normalizace. Jsou vidět jejich první, ne vždy dobrá, setkání s normalizační logikou a někdy, dnes věci naprosto samozřejmé, se dříve jevily jako nepřekonatelný problém.

Všechno to je divákovi nabízeno s obrovskou grácií a sám jsem se přistihl, jak jejich příběhy žijí s nimi. Do toho všeho se divák dočká několika opravdu velkolepých hudebních ukázek a to jak od klasických rockových legend, tak i od polozapomenutých písničkářů. V kombinaci se skvělými kostýmy je iluze 80. let prakticky dokonalá. Oněgin byl Rusák je představení plné všeho. Jak smíchu, zábavy, hudby tak i lítosti, nelogičnosti doby a celkového smutku.

Za dobu celého představení se herci nesčetněkrát převlékli a díky dokonale přiznaným jevištním točnám se i změnilo 11x prostředí.  Postavy tak přechází plynule z prostředí do prostředí. Nečekejte obrovské změny ale jen náznaky prostředí. Takže tu a tam přijede kamenná zídka, zastávka, gauč v ředitelně. Základním prvkem celého představení, kam se postavy neustále vrací, je piedestal Stalinova pomníku na Pražské Letné. V pozadí se čas od času zjeví kapela s klasickým „živákem“.

Herce jakožto Miroslava Hanuše, coby ředitele gymnázia či Jiřího Wohanku, coby ideologického tělocvikáře si musíte jednoznačně zamilovat. A životní moudra z úst Miroslava Táborského znějí naprosto dokonale a pár jsem si vzal opravdu k srdci.

Ani publikum není jen tak osamoceno a necháno jen k pozorování inscenace. Při oslavách 1. Máje je publikum zaměstnáno tak, že musí skandovat: „Regane, Regane, my tě tu nechceme“. A další podobná budovatelská hesla. Celé je to zpracováno velmi pěkně, celou akci organizují nadšení soudruzi v příkladných dobových kostýmech. Větší absurdity se snad ani docílit nedalo.

A jak si celé představení stojí? Ano, jděte se do Divadla v Dlouhé podívat. Představení má sice 3 hodiny a 20 minut, ale celou dobu se toho děje tolik, že ani nemáte čas se kouknout, kolik je hodin a jak to že už je vlastně konec.

Skok+ jednoznačně doporučuje na 90%.

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=OPEKPH8Wh38[/youtube]