Mistrovství světa FIS Masters 2012 v Americe
Letošní mistrovství světa FIS Masters se konalo na západním pobřeží USA v Kalifornii ve středisku Mammoth Mountain Inn. Z Česka přijela asi 20 členná výprava tvořená hlavně rokytnickou skupinou – rodina Málků, Dědeček (B7) s Babičkovými (B6), Jirka Drlík (B7), Jirka Jirman (A5), Míra Rycek (A4) s Terezou, Tomášové Bičák (A3) a Vaněk (A4), Sámoš (A3) a další. Samostatně přijeli Dáša Kadulová (C3), Andrea Červená (C2), Lenka a já (B6).
Na všech pěti MS, kterých jsem se účastnil, bylo pár dní, kdy počasí bylo tak špatné, že se nedalo závodit natož lyžovat. Toto americké patřilo ke špičce – několik málo dní se lyžovat dalo. Před odjezdem jsme se těšili na super americkou organizaci a nějaké pořadatelské inovace. Očekávání se však spíše nenaplnily.
Do Mammothu jsme přijeli ze SFO půjčeným autem po 6 a půl hodinách, protože letadla nelítala. Byl vichr. Přestože jsme měli ubytování zamluveno a zaplaceno asi před půl rokem, byli na recepci překvapeni, když jsme přijeli. Po dohadování jsme dostali asi poslední volný pokoj, protože díky závodům byl celý hotel obsazen. Výhled byl sice na druhou stranu, než byly sjezdovky, ale pokoj byl veliký. Měli jsme zde bez problémů lyžárnu i botárnu. Na lyžování jsme chodili z pokoje v lyžákách s lyžemi na ramenou. Na sjezdovku to z pokoje bylo 69 kroků. Personál se usmíval a přál nám neustále pěkný den.
Zprávy, o tom, že je to jedno z nejkrásnějších středisek, jsme mohli posoudit asi až za tři dny, kdy poprvé vysvitlo sluníčko a bylo vidět. Vše je „huge“ – parkoviště i zaparkovaná auta, táckárna (jídelna s tácy), terasy a sjezdovky. Ta asi nejširší s podlézavým názvem San Moritz je téměř tak široká jako dlouhá, přeháním jen trochu. Některé jsou bez stromů, kde se upravuje jen část, aby i „freeridisti“ měli ráj. Některé sjezdovky projíždějí řídkými lesy, kde je stále dost prostoru na carving. Nicméně cena-výkon pokulhává. Celodenní permanentka za 89 USD je snad nejdražší co znám.
Dvě věci mne hodně udivily. Přišli jsme na lanovku v 8:27. Prošli jsme dveřmi, turnikety a lanovkář nás poslal zpět. Museli jsme komplikovaně přelézt přes turniket zpět. Přesně v 8:30, kdy bylo zahájení provozu, jsme mohli zase normálně projít. Pak nám pomohl lyže zastrčit do držáku vajíčka a zase nám bez ironie přál hezký den. Druhá příhoda – chtěl jsem namazat lyže svým voskem – byl to žlutý fosforový. „To si namažte sám – to je toxické.“ Hmm tak jo.
Při vybírání startovného, které bez problému vybírali i z kreditní karty, mne natáhli o 148 USD. Ještě to z nich doluju. Hned při slalomu jsme přišli na problém s jejich inovací. Každý dostal na začátku číslo, které měl stejné až do konce. Před prvním kolem tam byl pěkný zmatek, protože čísla nešla za sebou. Pak si nás ale řadila narychlo dosazená usměvavá dobrovolnice Julia. Druhé kolo slalomu jsem raději vzdal hned nahoře. Měkká trať byla pro „mladé“ závodníky B6 s pořadovým číslem vyšším než 100 už hodně nebezpečná. Chudáci dámy, které jely až v pozdním odpoledni. Mistryní světa se přeze všechno stala Dáša Kadulová. Na podiu pak byl také Rýca a Andrea. Výbornými jízdami bodovali Dědeček a Tomáš Vaněk.
Z důvodů špatného počasí následovaly obřáky. Byly krátké a měkké. Všichni museli jezdit dvě kola, protože časy byly u některých hodně pod minutu. Teplota sněhu se radikálně měnila podle svitu sluníčka. A-čko jelo dnes úplně nakonec a závodilo ještě po půl páté odpoledne. To se tedy Američanům dost nepovedlo. Obě dámy Dáša i Andrea byly na podiu. 6. místo pro Rýcu je asi zklamáním, standardně výborně zajel Dědeček, dobře zajel Sámoš a i s nemocným kolenem Tomáš Bičák.
Černého Petra (poslední kategorie) si při SG vybralo B-čko. Vzhledem k tomu, že byly naplánovány intervaly 40s, a že se jelo jedno kolo, tak jsme ani neremcali. Bylo slunce, a když B6 startovala, bylo ke třetí. Slunce, teplo a stále se prodlužující intervaly byly frustrující. Trať měkla a měkla. Startoval jsem ve skvělé skupině. Posuďte sami: Bill Skinner (USA) celkově pak pátý, Bob Davis (USA) častý návštěvník v Evropě a iniciátor celé akce v USA, Mark George (USA) první v B6 a celkově druhý a vice president FIS Masters Stefano Arnhold (BRA). Už ani nevím, kdo s tím začal, ale všichni jsme si upřímně přáli, ať se nikomu nic nestane. Bylo pozdě a nikdo nevěděl, jaké díry tam budou. Dopadlo to pro všechny dobře. Velký úspěch zaznamenal Dědeček – byl na podiu. Na podiu byly ještě Dáša a Andrea. Dobře v A-čkách jel Tomáš Vaněk, ale Rýcovi asi bylo líto, že letos nemá titul mistra světa.
Závěrečný Banquet Dinner byl dosti předražený a muzika, kterou pouštěl americký DJ, byla téměř jak od Michala Davida. Když Američani udělali hada a tancovali, jak DJ předcvičoval, dali jsme se na ústup. To byla tedy Amerika.
Poslední pohárový GS odjely jen dámy. B-čka a A-čka už jet nemohly. Funělo tak, že jsme se nemohli udržet na nohou a to jsme téměř stále abstinovali. Abstinenční duch je v Americe asi tradice ještě z dob prohibice.
Návrat do Friska byl zase autem. Sice bylo bezvětří, ale letadlo již bylo obsazeno ze včerejších zrušených letů, kdy byl vítr. Přestože jsme měli zaplaceno, tak pro nás nebylo místo. Honem jsme sháněli auto, abychom se nějak vrátili do SF. Sehnali jsme poslední auto, se kterým někdo právě přijel z Nevady. Naštěstí zájemci před námi se obávali, kam dají lyže. Zadní opěradla zasoleného obrovského Fordu Crown Victoria byla přivařena. Ano fajnšmekři vědí – jezdí s ním americká policie. Naházeli jsme bagáž s lyžemi a vyjeli do nevadských hor. Za šest a půl hodiny jsme byli v SF, trochu „zašopovali“ a frr domů. Ani jsme si nemysleli, že se budeme tak těšit nazpátek do Evropy.
Ada Lebeda (Adebel), 11.4.2012
Poznámka šefredaktora: Ač článek není nejaktuálnějšího data, věříme že jako zajímavost určtě Vás, naše čtenáře zaujme příště slibujeme, že článek bude “on-line”
