Cyklovýlet redaktorů Skok+
Při neděli se část redaktorů Skok+ měla to štěstí a zúčastnila se lehkého 50 km okruhu Prahou. Začátek byl v parku Stromovka, pokračovalo se přes letohrádek Hvězda, po Stodůlky, průjezdem Prokopským údolím a návrat přes Anděl do Stromovky. Cílem cyklovýletu bylo jednak prověřit fyzickou kondici nás redaktorů, dále předvést ostatním že „my na to máme“. Rovněž se nám podařilo navštívit několik restaurantů po cestě, takže můžeme Vám, našim čtenářů, přinést kompletní reportáž.
Účast nebyla hojná, zato byla ryze mezinárodní. Za Skok+ se účastnili redaktoři Václav Tichý, Jan Hartig a Pallo Hrčka. Za lid se účastnila méně početná skupina, zastoupená zejména slovenskými „bratia“. Skupina byla věru různorodá a to nejen po stránce fyzické kondice. Výjezd, jak jsem již psal, byl z Parku Stromovka. Sraz a tedy výjezd byl v 15:00, takže dle očekávání se vyjelo přesně, plus mínus 15:30. První záchytný bod byl v Krušovické hospodě v parku Ladronka. Z tohoto důvodu jsme s sebou brali redaktora Palla, aby provedl lehkou degustaci místní občerstvovací stanice. No, nebudu Vám předem nic slibovat, byl tak vyřízen z lehkého kopce na Ladronku, že vlastně ani nevěděl, zda mu to pivo chutná či ne, takže další gastronomické reference musím, jakožto fundovaná osoba z pozice šéfredaktora vzít na sebe. Cesta mezi Stromovkou a parkem Ladronka probíhala víceméně bez problému, pouze díky jazykové bariéře mezi českými a slovenskými cyklisty došlo k lehkému nedorozumění a každý jsme jeli jinudy. Ale cíl etapy byl splněn a sešli jsme se v parku na Ladronce. Vyhodnocení etapy bylo velmi stručné, hodnocením: nejlepší, nejrychlejší a nejméně unavený účastník cyklovýletu jsem byl za upřímného potlesku oceněn já, Václav – šéfredaktor. Degustace pivního moku nedopadla slavně, pivo nebylo k pití, ač to byly Krušovice 12. Rada Skok+ zní: Nepít, dejte si raději limonádu.
Výlet pokračoval úspěšně dál a my jsme se přes Řepy a lehkého nadávání redaktora Palla na téma „mám žízeň, zahýbá mi to doprava“ úspěšně dostali k druhému stanovišti ve Stodůlkách, přesněji k restauraci Bokovka. Zde se nám podařilo získat Skoku+ exklusivní rozhovor o konceptu Pilsner Urquell restaurací.
Zde Vám jej přinášíme:
Redaktoři Skok+: „Jak funguje spolupráce mezi Vámi, jakožto „frenčízou“ plzeňské restaurace, tedy konceptu Pilsner Urquell? Je zde plný soulad mezi Vámi, tedy Vaší vizí fungování podniku Vašeho typu a Pilsner Urquell, tedy dodavatelem konceptu a ¾ plátcem celého brandingu restaurace?“
Bezejmenný číšník: „Abych Vám to řekl přesně, nevím.
Redaktoři Skok+: „Děkujeme za exklusivní rozhovor a na zdraví!
“ Tolik k rozhovoru, upřímně musím podotknout, že tolik jsme snad ani nečekali. Zde degustace proběhla velmi dobře, a místní pivo můžeme jen doporučit. I zde jsme udělali lehké aktuální hodnocení průběhu cesty a mohu s hrdostí prohlásit, že: nejlepší, nejrychlejší, nejkrásnější a nejméně unavený účastník cyklovýletu jsem byl za již méně upřímného potlesku oceněn já, Václav – šéfredaktor. Ještě jednou děkuji, opravdu jsem to nečekal a Honza zůstává i nadále členem redakce… Cesta ubíhala prokopským údolím absolutně bez problémů a nám se otevřel konec naší 3. etapy a to restaurace, která se jmenovala… No nevím, jak se přesně jmenovala, ale špatná rozhodně nebyla. A po 35 km a 4 degustačních půllitrech piva mi přišla „fajn“. Víme však, že místní Gambrinus nefiltrovaný stál 29 Kč. Zde i redaktor Pallo zkusil dobrovolně místní nakládaný hermelín, ale dle jeho slov, „ žádná sláva to nebyla“ a chlebem by se daly zatloukat hřebíky. Zkusím jeho referenci z následujícího rána exklusivně přinést, zda neproběhlo nějaké překvapení. Opět je třeba zdůraznit, že i zde probíhalo hlasování o tom, kdo je nejlepší, nejrychlejší, nejkrásnější, nejskromnější a nejméně unavený účastník cyklovýletu. A byl jsem to bez potlesku opět já, Václav – šéfredaktor.
Konečná etapa byla před námi a my z Hlubočep jeli do cíle naší cesty a to do Pivního muzea Basecamp. Aby nebyla naše cesta monotónní, tak nejmenovaná účastnice ze Slovenska Majka si pro nás připravila zábavnou scénku a to pád z kola přes řídítka. Nutno vytknout, že scénku předem nehlásila, a tak s politováním musím říct, že nemám, pro Vás naše čtenáře, žádný audiovizuální materiál. Po prosbě, zda by to mohla zopakovat pro naše čtenáře ještě jednou, mi bylo řečeno: „ty kokot dreveny, neser mna.“ Bohužel má znalost slovenštiny není na takové úrovni, tak nemohu přesně říct, o co se jednalo.
Ale i tak jsme úspěšně dojeli do cíle a odměnili jsme se 2 lahvemi Prčického ležáku. Při hodnocení výletu jsem byl jednomyslně (ano, Honzo i Pallo, zůstáváte zatím v redakci) zvolen za nejlepšího, nejrychlejšího, nejkrásnějšího, nejinteligentnějšího, nejúžasnějšího, nejskromnějšího a nejméně unaveného účastníka zájezdu. Níže Vám přináším pár fotografií a těším se na další reportáž, kterou Vám budu moci přinést.
