Mladá Boleslav
Město automobilového průmyslu. Můžete si objednat prohlídku nejmodernější továrny v České republice s průvodcem a věřte, že Vás to „dostane“, tak jako mě.
Prohlídky výrobních provozů se pořádají Po – Pá od 9:00 do 17h. Podmínkou prohlídky je vlastní auto vzhledem k velikosti továrny a vzdálenostem mezi provozy. Přiznám se, že to co jsem viděl, mě zcela ohromilo a vůbec jsem netušil, že takto vyspělá technika se v ČR nachází. Ale od začátku.
Na recepci Vás vybaví reflexní vestou a přijímačem se sluchátkem. Díky tomu na Vás průvodce nemusí v hluku provozu křičet a krásně rozumíte. Když je potřeba, vybaví Vás tlumočnickým zařízením. Délka standardní exkurze je 1,5h. My jsme si vybrali dvě výrobní haly, montáž motorů a halu finální montáže aut. V mém případě to byla první návštěva takto vyspělého průmyslu. Gigantická hala nacpaná nejmodernější montážní technikou a zaškolený personál. Na montážní lince na motory jezdily střídavě komponenty, montovalo se více motorů a obsluhující personál měl k ruce vždy vše, co potřeboval. Všude byla čistota, pořádek. Od průvodkyně paní Šárky jsme se dozvěděli, že průměrný věk, po který vydrží dělník v továrně, je 11 let. U montáže motorů byl průměrný věk nepatrně vyšší, ale i tak mi připadalo, že tam pracují hlavně mladí lidé. Měli jsme štěstí na průvodkyni, která měla vše zažité. Nebyl to takový ten typ průvodců, který se to jen naučí, a když položíte otázku, ztratí stopu a začne vám vyprávět od začátku.
Na montážní lince motorů jsou zaměstnány i ženy, neboť tady to nevyžaduje velké fyzické vypětí. Po prohlídce této linky jsme se, jak už sem se zmínil, naším autem přemístili do montážní haly, kde auta nabírala konečnou podobu. Tady je to podstatně víc náročné na fyzičku a ženu tam v podstatě nenajdete. Na pohybujícím se pásu se pohybují dělníci, takže jim po chvilce vznikne tzv. mořská nemoc. Ne každý si na tuto práci zvykne a je přeřazen na jiné pracoviště. Tady byl průměrný věk zaměstnanců ještě o něco nižší. Vzhledem k náročnosti je to tady finančně lépe ohodnoceno a základní plat je obohacen o mnoho příplatků. Co laika jako mě překvapilo, bylo to, že na lince se nemontoval jen jeden typ auta, ale střídavě za sebou jely konstrukce Fábie, Octavie a Superbu. Opět špičkově fungoval software, takže nehrozilo, že by díl chyběl, nebo byl omylem namontován do jiného auta. Musel jsem položit otázku průvodkyni, zda takováto kombinace není přespříliš náročná. Bylo mi vysvětleno, že je to nutnost, aby lidé nezabředli do stereotypu. Když se montovalo něco na stropě auta, montážní personál seděl tzv. na labutích. Vše měli po ruce, aby nedocházelo k únavě a k úrazům. Špičková technika a vybavenost je tady na té nejvyšší úrovni. Německým kapitálem byla továrna zrekonstruována v roce 2005 a to částkou 17 miliard Kč. Z této továrny jsem odcházel ohromen, ale i naplněn hrdostí, že český průmysl je takto daleko.
Měli jsme ještě čas, a tak jsme nahlédli do muzea, kde jsme shlédli 1. kolo, které vyrobili Laurin a Klement. Jejich technické kroky zde byly zmapovány až po současnost. Pokud budete mít čas, rozhodně tuto návštěvu doporučuji, ať se dozvíte něco o průmyslu.
Láďa Drápal doporučuje
