„Nesmíš koktat!“ V knihovně padl rekord, při maratonu četli 24 hodin

Malšice – Knihovna v Malšicích na Táborsku vytvořila nový jihočeský rekord. O víkendu připravila maraton čtení, četly se hambaté pohádky i kniha o Velkém skoku v Číně. Zapojilo se 238 dětí a dospělých.

Jedna z žen čte fejeton Ivanky Deváté. Na jakémsi minišvédském stoleleží pizza, řízky, dorty, koláčky, jednohubky, jablka, banány, káva a čaj. Je pátek, něco po sedmé večer, drobně sněží a v Malšicích na Táborsku se blíží do druhé půle maraton 24 hodin čtení 
v kuse a pokus (bude úspěšný) o neoficiální jihočeský rekod.

Zájem je velký, týden předem měli seznam maratonců plný. Čte se v knihovně na červeném kanapi a pěti červených židlích, každý 15 minut, skoro po každém čtení se tleská. „Knihovna má být obývákem města. A tamhle je dětský koutek,“ ukazuje Dana Křížovská, 52letá vedoucí knihovny ke stěně s malůvkami Máji či Ferdy Mravence. Je zde hodně květin včetně palmy, jež se jí nevešla domů, a keramika, již vyrábí, a to i lodičky s kabelkou, k nepoznání od pravých.

Maraton načali v pátek od osmi ráno školáci. Děti z družiny se střídaly u jedné knihy, prvňáci dostali kartičky s textem. „Bez naší školy bychom to prostě nedali,“ upozorňuje šéfka knihovny. Večer a noc patří dospělým. Nejvíc, devět, jich volí knihy Ivanky Deváté, která zde měla před pár dny besedu. Sáhla po ní i 70letá Miloslava Pavlíková. „Její povídání se mi moc líbilo, tak jsem si půjčila tuhle knížku,“ říká.

„Šťastná to deviantka“

Na stěnách visí loutky, které vyrábí Dana Křížovská, královna má prsa z víček od džusů a ruce z kelímků od mlíček. Je 19.44, knihovnice Jana Lutovská (55) sčítá průběžná data. 
V knihovně sedí osm žen, u nohou jim pobíhá psík. Čte se 
v dětském oddělení, to zdobí obrázky z oblíbených knížek. Vedou Děti z Bullerbynu, jsou tu ale i Jů a Hele či tříhlavá saň.

Nakukuje Alois Sassmann, který ráno maraton zakončí. Ukazuje báseň Sen, již napsal jako 16letý učeň. „Když uléhám na lůžko snů, zdá se mi čarokrásný sen,“ zní první verše. „Líbila se mi Alenka ze zlatnictví,“ glosuje.

Vedoucí se každého ptá: Tak co vám nabídnu? Když jedna ženadočte, ozve se: „Zdeno, tak dlouho jsi nahlas nikdy nečetla, viď?“ Starostka městyse Miloslava Šebková vybírá úryvek z knihy Čtyři dohody. „Bylo to příjemné, už jsem dlouho nečetla, abych měla posluchače 
a mohla si to užít,“ usmívá se.

Knihou Mort Terryho Pratchetta listuje 21letá Markéta Burianová. „Je můj nejoblíbenější spisovatel a včera ta smutná zpráva…,“ říká.

Je 22.30 a 43letá Alena Šimáková čte O podivných sklonech princezny Sněhulky z knihy Pohádky poněkud hambaté. Ta se stává hitem. Vtípky o poprsí, věty jako Šťastná to deviantka. Smějící se šéfka knihovny krčí rameny: „Je po desáté,“ načež říká: „Alenko, otrlý námořník by se červenal!“ Žena si pak dočítá dvě stránky sama. „Vybrala jsem to pro zasmání. Ale že to bude takhle vostrý, jsem nečekala,“ říká. (Manželka mi píše sms: „Třeba dnešní čtení obohatí náš milostný život.“)

Po delší době přichází muž. 65letý Bohuslav Lutovský přivezl ženu a dceru, sám se ale nezapojí, byť noviny čte denně. „Obdivuju, že to dali dohromady,“ říká. Jako podpora vchází i 59letý Josef Čepička s lahví bechera, zájemcům nalévá.

„Pátý čtenář si nese vlastní knížku,“ hlásí šéfka knihovny ve 23.16 a pak se převléká do jiných šatů, prý štábní kultura.
S knihou Neumělcům života, do níž jí autor, kněz Marek Vácha vepsal věnování ‚Katce pro radost‘, jde maratonit 39letá Kateřina Tůmová. „Mám období duchovního zrání, asi jsem tu přihustila atmosféru,“ říká, ale to už vstupuje účetní Lada. Slaví čtyřicátiny, a hlaholí: „Tak co, jak vám to jde?“

O půlnoci čte 63letá Helena Trojáčková. Střídá ji její o dva roky starší manžel Jiří. Ten loni při Noci s Andersenem přišel do knihovny jako tulák prosit o nocleh a dával dětem kamínky z cest. „Četlo se mi špatně, chraptím,“ říká Jiří Trojáček, který má letos na Andersena přijet jako Žižka na koni, jenže na něm seděl naposledy ve 20 letech.

Bude jedna, čte se Kája Mařík. Nesmíš koktat, říká kdosi, načež zazní dialog. „Moc pěkně jsi četla.“ „Moc blbě jsem na to viděla.“ Před druhou hodinou se vrací hambaté pohádky. Šest žen se směje příběhu anglického prince, který jede do Čech za dobrým sexem a jídlem. „Prosím tě, pokračuj,“ žadoní jedna. „Já mám chlupatý myšlenky,“ svěří se jiná. Hambaté čte 
i 60letá Věra Skaláková. „Bylo to trošku štavnatější, než jsem čekala, ale bavilo mě to, vtipně napsané. Já čtu pořád, díky knihovně jsem četla třeba Stmívání dávno před tím, než se to stalo famózním,“ říká.

Předěl od hambatých nastává, když si 36letá Ida Černá nese Čtyři knihy od Jen Lien-kcheho o období Velkého skoku a hladomoru v Číně. „Četla jsem ji a nemohla odložit, i když jsem byla na mateřské,“ líčí.

2.33. Jsme tu jen čtyři. Pečivou řízků tvrdne. „Já zatím držím, až se divím, vstávala jsem v pět,“ říká Jana Lutovská. Náměstí ztichlé, jen kdesi zaštěká pes. Hodinu nato se čte kniha Strakatý máslo. „Tu jsem vyženila s manželem,“ vtipkuje 59letá Zdena Housková.

Ve 4.15 přibíhá Majka Koblasová. Zaspala. Má tři zaměstnání, a přesto se k maratonu přidala. Šéfka knihovny si mne ruce, že nikdo neodpadl. „Musím všem poděkovat ve zpravodaji!“

Ospalo je mezi čtvrtou a pátou (na 20 minut tuhnu). Před šestou přichází Iveta Linhartová (42) a její dvě děti, čte i 11letý Hynek, oba knihu Zloděj blesku. Šestiletá Ema jí koláč, jablko, hraje si s medvídkem, pak sedá k mámě a poslouchá.

Konec na dohled. Dvojice žen nese k snídani roládu, v 6.45 čte sama vedoucí, Příběhy zvířátek. Kolem sedmé má krizi Jana Lutovská, jeden mladík čte 
z učebnice přírodopisu. A je zde Alois Sassmann. Čte sloupky, jež píše pro Deník. V osm ráno tak maraton končí slovy: 
„On přišel podepřít všechny, 
a to je důvod k radosti.“