Na Skok+ do nemocnice (Díl I.)

Dne 31. 1. 2014 se mi stal úraz na lyžích během mé dovolené ve Francii. Při tréninku na sjezdových lyžích jsem přibližně při 100 km/h vyjel ze sjezdovky. Při pokusu o návrat, se mi zapíchly lyže do hlubšího sněhu a byl jsem katapultován. Podle očitých svědků jsem dopadl do vzdálenosti přibližně 50m na rovnou část sjezdovky. Zlomil jsem si ruku, 6 žeber, natrhl plíci (což mělo za následek pneumotorax levé plíce) a na závěr malý otřes mozku.

Na svahu se mi dostalo velmi rychlé pomoci, ale vzhledem k masivnímu krvácení do hrudní dutiny došlo k zadušení a zástavě srdce. Byla provedena resuscitace a obnoveny základní životní funkce. Bylo přede mnou však 20 minutové čekání na helikoptéru a lékaře. Dostal jsem kyslíkovou masku. Během chvíle jsem prochladl, což bylo ovšem ku prospěchu, neboť mi to tišilo bolest. Po příletu lékaře mi byl podán morfin proti bolesti a byl sem přepraven do nemocnice v Annency.

Zde se mi dostalo opravdu kvalitní péče. Nemocnice v Annency je specializovaným zařízením na léčbu traumatických poranění z lyží. Vzhledem ke své poloze je spádovou nemocnicí pro velký úsek Savojských alp a zdejší doktoři jsou v dané problematice považováni za velké odborníky.

Byl mi zaveden „drén“ do levého boku, který obnovil chod levé plíce a sloužil k odsátí krve a vody, která se v hrudním koši nastřádala. Po kompletním vyšetření na CT a rentgenu bylo konstatováno, že kromě výše popsaných poškození už mi nic dalšího není. Vzhledem k mému stavu jsem byl odeslán na JIP a čekal na operaci ruky. Měl jsem zlomenou kost mezi ramenem a loktem a bylo rozhodnuto, že mi bude operativně vyztužena tyčí, která bude zajištěna šrouby. Bohužel se vyskytl menší komunikační zádrhel, protože francouzský personál neovládal příliš angličtinu a ani já jsem nebyl zrovna zdatný v tomto jazyku. Nakonec jsme se ale v rámci možností na všem dohodli.

Operace proběhla úspěšně a byl sem opět hospitalizován na JIPu. Péče byla velmi intenzivní. Byl jsem na jednolůžkovém pokoji se zavedeným drénem, pomocným kyslíkem a s žilní výživou. Staraly se o mě dvě sestry a byl jsem napojen na pc, který mi kontroloval obsah kyslíku, tep a dech. Součástí péče byla ranní výměna ložního prádla, během které proběhla i hygiena. Byl jsem pečlivě omyt žínkou, vyčistili mi zuby a byl sem dotázán zda chci oholit. Následně jsem dostal snídani. Ke snídani byla možnost zvolit si z kávy, čaje nebo čokolády. Dále byla možnost jogurtu a na výběr byl toust či bageta, ke které bylo máslo a marmeláda. Dvakrát denně za mnou docházel fyzioterapeut a pomáhal mi rozhýbávat operovanou ruku. Vzhledem k vysokým dávkám morfinu jsem měl zácpu. Potřeby jsem vykonával na pokoji, na malou jsem používal tzv. „bažanta“ a na velkou mi přivezli speciální křeslo. Vždy mi bylo dopřáno potřebné soukromí a vzhledem k mým omezeným pohybovým možnostem jsem byl po vykonání potřeby vždy pečlivě očištěn a uložen na lůžko. Po ranní hygieně jsem byl pomocí mobilního rentgenu zkontrolován na lůžku. Během dopoledne se zastavila pracovnice cateringu a byl jsem dotázán co bych si přál k obědu. Neměl jsem žádné omezení v podobě diety a tak sem si mohl vybrat z velké nabídky. Oběd byl několika chodový a skládal se z hlavního jídla (maso, ryba, sýr), přílohy (vařená mrkev, mrkev se špenátem, bramborová kaše, rýže, hranolky, krokety a brambory), sýr, bílý jogurt a dezert (creme brulee, pudinky různých příchutí, zmrzlina či ovoce). K pití byla voda. Po obědě byla nabídnuta káva či čaj. Večeře byla opět několika chodová a jednalo se o lehčí varianty obědových jídel. Komunikace s lékařem probíhala během dne.

Po zlepšení mého stavu jsem byl přeložen na traumatologickou chirurgii. Kde jsem byl umístěn na jednolůžkovém pokoji s možností elektricky ovládat z postele otvírání a zavíraní oken, žaluzií a samozřejmě elektrickou postelí. Na pokoji byla k dispozici toaleta se sprchovým koutem. Nutno ještě dodat, že vše bylo uděláno bez spár a velmi hygienicky. V průběhu celé hospitalizace mi byla třikrát denně kontrolována teplota (teploměr, který se zaváděl do ucha a na kterém byla vždy sterilní plastová zátka). Za celou dobu hospitalizace se ke mně choval personál velmi přátelsky a sestry byly vždy usměvavé a ochotné pomoci. Nikdy jsem nebyl nepříjemně odbyt a cítil jsem se jako zákazník. Nikoliv přítěž!!!! Pokoj, na kterém jsem byl hospitalizován, nebyl nadstandardní. Jediným luxusem, který jsem si dopřál, bylo zprovoznění TV s Internetem za 5 Eur/den. Součástí TV byly francouzské, německé a anglické kanály. Hygienu jsem prováděl sám v soukromí své koupelny a během doby strávené v koupelně mi byla převlečena postel a bylo mi vyměněno oblečení. Měl jsem na výběr z tzv. „andělíčka“ nebo pyžama s županem. Po celou dobu mé hospitalizace jsem dvakrát denně cvičil s fyzioterapeutem.2