Na skok na vodu -Den čtvrtý: Všude dobře, tak proč jsem tady?!
Den čtvrtý. Krásné ranní probuzení místní dálnicí, kdy nejprve autobusy svážely dělníky do místní papírny a pak nákladní auta vozila dřevo do papíren a nakonec přišel můj spoluležník do stanu úplně na šro… tedy společensky unaven, že nebyl schopen zavřít stan, tak měl nohy ven. Lepší ráno asi nebylo možné, ještě že stále svítí to sluníčko. Už se začínám krásně připalovat a všechno mě začíná svědit.
Po lehké snídani s gulášem, sýry, pomazánkami, paštikami, ovocem, zeleninou a prakticky vším, co si člověk představí pod opulentní snídaní tak pro 40 lidí, jsme se vydali na další putování. Dnes bylo v plánu 18 km, takže taková dětská hra. Pro mě, ostříleného kajakáře, žádný problém. Nejkrásnější na celé trase bylo to, že trasa vedla skrze Český Krumlov a ten jen z vody přeci jen nejkrásnější. Zde nechám raději hovořit fotografie.
V Krumlově jsou krásné 4 jezy, včetně nově opravené jelení Lávky a je zážitek se na jezu udělat a pozorovat, jak se vám ostatní na břehu smějí. Samozřejmě, šéfredaktorovi Skok+ se to nestalo…
Je tradicí u jezu Jelení lávka zastavit u místního vyhlášeného bufetu. Každoročně se zkouší, zda je ten bufet tak špatný jako rok předtím. A ano, je to s podivem, pokaždé je laťka postavena ještě níže, doporučuji tedy za návštěvu, obsluha se vždy překoná. Název je KiKi bar, vlastně poslední bar před jezem, nelze minout. Ruku v ruce s tím jde i předělávka jezu jelení Lávka, která snad probíhá už třetí rok a dříve byl jez u vodáků celkem obávaný. Nyní po rekonstrukci se z jezu stal jen takový rychlý potok, takže se rekonstrukce podle mě moc nepovedla.
Po Českém Krumlově následuje krásný úsek, kde nic není, a aby to trošku utíkalo, je třeba zdegustovat stále tenčící zásoby v barelech. Naštěstí, za 7 km od Krumlova se nachází krásný bufet, kde stojí za to zastavit. Minout se jednoznačně nedá, nic jiného v okolí není. Panuje zde velmi přátelská atmosféra a mají vyhlášenou slivovici, kterou doporučuji ochutnat. Zvlášť přátelská atmosféra je u šéfkuchaře, jenž má na starosti gril, debaras a vlastně všechno a krásně u toho nadává. Takže když řeknete, že chcete klobásu, tak dostanete klobásu a krkovičku anebo 2 klobásy případně jen krkovičku. Kreativita je zde opravdu neomezená. I přesto zastávku doporučuji, zklamáni nebudete, jen nesmíte být příliš na hygienu, tu tady jaksi opravdu nemají.
Na další trase se nic významného nedělo, jen se mi podařilo shodit učitele tělocviku z raftu, potopit kánoi a dopít zbytek Kapitána Morgena.
Po dalších asi 3 hodinách jsme doputovali do Zlaté koruny, našeho cílového kempu. Tento kemp je místem zaslíbeným pro všechny lidi z paneláku, protože tady opravdu všichni spí hlava na hlavě. Naštěstí jsme strategicky zabrali ohniště, takže o statut drzých Pražáku bylo postaráno.
V kempu Zlatá koruna začalo naše gurmánské představení. Nějakým nedopatřením zbylo 25 pravých masitých špekáčků a úkol, ten zněl jasně, bylo třeba je zlikvidovat. Kromě konvenčních opečených špekáčků přišli na řadu jednohubky ze špekáčku, česneková polévka se špekáčkem a mé oblíbené špagety se špekáčkem. A ano, nezlikvidovali jsme je, ač snažení bylo maximální a do konce roku nechci špekáček ani vidět!
Bohužel, tento večer se s námi 7 účastníků rozloučilo, včetně psa Fatty, takže na další den nás již jelo o poznání méně. No, ne každý toto tempo udrží, ale šéfredaktor dělal, co mohl!
Pokračování v ponděli
