Nassfeld – království sněhu v letošní bídě

Navštívili jsme tento korutanský areál, který se propaguje sloganem slunečná strana Alp. My jsme, co do počasí, asi vychytali mimořádně hnusný víkend, ale tím nechci nijak zpochybňovat statistiky dnů slunečního svitu, bude to pravda, jedná se spíše o anomálii, která se mi v tomto roce potvrdila i v italských Dolomitech. Na druhou stranu, při letošní absenci sněhu na našich horách i v severní části Alp, se jednalo o pravou zimní atmosféru, kdy i v údolí jsme přes hradby sněhu pomalu neviděli domy podle silnice. Nebudu se rozepisovat o parametrech tohoto nejrozlehlejšího lyžařského areálu v Korutanech, každý tyto informace získá na jejich webu (dokonce i v češtině – http://www.nassfeld.at/cs/winter/ ) a již o tom psal i kolega v předchozím příspěvku.  Jedná se v podstatě o tři propojené náhorní oblasti, páteří tohoto areálu je dlouhá kabinová lanovka s dvěma mezistanicemi, která zajišťuje spojení z centrálního údolí, kde jsou velkokapacitní parkoviště  ( jak je v Rakousku pravidlem bezplatné), a zároveň propojuje celý areál.  Jedinou nevýhodou je delší vzdálenost od nás ( cca 600 km z Prahy ), cesta  je, na rozdíl od tyrolských areálů, komplikovaná mizerným dopravním spojením přes naše území, ale s tím má asi každý, kdo tímto jižním směrem kamkoliv jezdí, své negativní zkušenosti.  Komu nevadí dojíždět několik kilometrů ke sjezdovkám, sežene i slušné ubytovaní za přijatelnou cenu, my jsme měli apartmán v údolí ve vesnici Nölbling, můžeme doporučit, majitelé velice příjemní lidé a cena 15 Eur na osobu za noc – http://members.yline.com/~gasthaus.walker/anfrage.htm

Teď k vlastním lyžařským zážitkům.  Celý první den sněžilo a tato skutečnost byla doplněna mlhou, která snižovala viditelnost v určitých výškových pásech. Počasí jak stvořené pro strávení většiny dne v hospodě, my jsme se však vybičovali a najezdili vzhledem k nepříznivým podmínkám úctyhodných 30 km. V dnešní době, kdy na sjezdovkách převažuje technický sníh, jsme si užili lyžování na čistě přírodním sněhu, i když to má své úskalí v podobě nahrnutých boulí, které se, i přes perfektní přípravu celého areálu, jak je v Alpách zvykem, tvoří.  Až k parkovišti se dá dostat na lyžích po 8 km dlouhé sjezdovce Carnia, po které dojedete opravdu skoro k autu. Zhruba kilometr před cílem doporučujeme zastavit v baru u sjezdovky, kde probíhá tradiční Apres-ski párty. Zde jsme se opět přesvědčili, že Rakušané umí žít, v baru bylo velice rušno, za zvuku tradičních hitů, převedených do tanečního rytmu – interpretovaných výhradně v němčině, všichni podupávají, poskakují, nebo tančí v přezkáčích a při tom se intenzivně věnují konzumaci různých alkoholických nápojů. Bary jsou k tomu přizpůsobeny, nás například překvapil podivný stroj na přípravu nápoje B-52, který jsme viděli poprvé.  Bylo těžké odolat a nezapojit se do všeobecné veselice, po požití čtyř obligátních Bombardin,  jsme to ustáli a pokračovali dál v cestě. Čekal nás ještě finální úsek těžkým mokrým sněhem, který by ve stavu silnější podnapilosti nebyl úplně bezpečný.

Druhý den se opakoval v podobném duchu, trochu se přechodně vyjasnilo, na závěr  se však, díky padnoucí oblačnosti, viditelnost snížila na pár metrů. Větší část naší výpravy zvolila cestu do údolí lanovkou, nám to přišlo z lyžařského hlediska potupný, tak jsme si dali sjezd takzvaně naslepo, dost nás to vyřídilo, nevím, jestli to byla rozumná volba, ale přežili jsme.

Teprve poslední den nám počasí přálo a užili jsme si nádherné lyžování, včetně dobře upravených terénů, lemovaných klasickými alpskými kulisami. Až nyní jsme reálně viděli, jak vlastně celý areál vypadá a kudy jsme opravdu jezdili. Po závěrečném posezení na slunečné terase jedné z tradičních chat  (ve všech se dá slušně najíst, mají stylový, útulný interiér a je jich tu dostatek, i když méně než třeba v italských Dolomitech), jsme se vydali na zdlouhavou cestu k domovu, i když vzhledem k lepší průjezdnosti to nebylo tak hrozné. Cestou jsme opět  zaznamenávali   úbytek sněhové pokrývky severním směrem, obzvlášť  patrné to bylo po průjezdu Tauernským tunelem, který vede skrz hlavní Alpský hřeben. Cestu je možné si zpříjemnit a občerstvit se u benzínky s odpočívadlem Eben in Pongau, cca 50 km před Salzburgem.  Zdejší motorest, patřící pod síť Landzeit se vyplatí určitě navštívit, poskytuje na dálniční občerstvení slušný kulinářský zážitek i velice dobrou kulturu prostředí.

Na závěr můžu konstatovat, že návštěva Nassfeldu byla pro mě, přes nepřízeň počasí, příjemným překvapením, navštívil jsem v Rakousku poměrně dost lyžařských destinací, a tato určitě patří k té lepší polovině. Na třídenní návštěvu tak akorát, že se nebudete nudit stereotypním sjížděním stejných sjezdovek.  Zřejmě tuto zkušenost sdílí i dost našich lyžařů, protože jejich podíl v tomto areálu  byl poměrně značný.

Skok+ rozhodně doporučuje navštívit.

David Polanecký
externí dopisovatel