Prague Food Festival ve znamení deště

Do areálu jsme se dostali celkem hladoví a náš první cíl byl jasný: dáme si jakékoliv jídlo, které potkáme, a bude se nám alespoň trošku zamlouvat. První stánek, který nás zaujal, byl skupiny Zátiší Group. Vybrali jsme si z nabídky restaurace V Zátiší – Indické kuře, šafránová rýže, „Makhani“ rajčatová omáčka a zeleninová raita. Kousky kuřete v máslovo- rajčatové omáčce byly moc dobré. Zeleninová raita s kousky papriky byla osvěžující a zjemňovala chuť jídla. Šafránová rýže byla na efekt a ne na chuť.

Naše další kroky vedly do spodní části zahrady. V Café Amandine nabízeli jako jeden z chodů Cassoulet z vepřových líček, kachních stehen a domácích klobás s fazolemi. Vzhledem k tomu, že jsme podobné jídlo nikdy neochutnali, nastal čas to vyzkoušet. Po obdržení porce jsem byla trochu skeptická, za 6 grandů (1grand = 25kč) jsem si nepředstavovala porci, která vypadá jak podávaná z táborového kotlíku. Cassoulet je prostě jídlo z jednoho hrnce. Výsledná chuť ale vůbec nebyla tak špatná. Maso bylo měkké a šťavnaté a jen se rozpadalo. Fazole a rajčatová omáčka byly fajn. Na můj vkus by mohly být fazole více doměkka.

O kousek dál byl stánek Aureole s chody ve stylu Fusion Cuisine pod vedením Jiřího Krále. Vybrali jsme celkem netradiční kombinaci, dle našeho názoru česko-asijskou fúzi – Vepřová panenka v třešňovém kouři a sous-vide kolínko s hoisin omáčkou, šťouchaným bramborem a okurkovou tapiocou. Vepřová panenka byla medium, uvnitř krásně růžová a šťavnatá a měla jemně vyuzenou chuť. Kolínko bylo servírované v podobě malého válečku a rozpadalo se na vlákna. Hoisin omáčka měla jemně třešňovou chuť. Okurková tapioca vypadala jak zelený kaviár, nemám tušení, jak to udělali, ale bylo to efektní a bavilo mě to.

Co nás příjemně překvapilo, byl stánek značky Král Sýrů. Jeden z mála stánků, kde se dalo pohodlně sednout. V zadní části stánku byla dokonce relax zóna, kde se hosté mohli uvelebit v pohodlných Fatboy pytlích. Tříchodové menu za 4 grandy bych v rámci celého festivalu označila z „value for money“ a myslím to v dobrém. Chřestovo-sýrová panna cotta s mořskou solí, Král Sýrů Sametový, piniové oříšky a rukolový olej mě bavila svou chutí, moc mě ale neoslovila struktura. Obhlédla jsem spolu strávníky u vedlejších stolů a nezdálo se, že by to někomu nechutnalo, takže to byl asi můj problém. Zbývající dva chody byly moc dobré. Grilovaný Král Sýrů Charakter byl ochucen sladkou chilli omáčkou a obalen v křupavém filo těstě, doplněný ananasovým chutney. Chuť chilli a teplého sýra pro mě dobře fungovala a nasládlé ananasové chutney tuto kombinaci příjemně doplňovalo. Posledním chodem byl malý quiche z pěti druhů cibule, hermaduru a fenyklu. Vlastně žádná věda, ale křehké koláčové těsto, cibule a hermadur spolu pěkně ladily.

Když jsme se blížili k Avantgarde, překvapila nás dlouhá fronta, která byla vlastně imaginární, protože hostesky obsluhovaly hosty ze všech stran. Stačilo obejít stánek z druhé strany a do minuty jsme si odnášeli Do růžova pečený steak Top Blade s vaječnými nudlemi, zeleninou a tempurou z bílé cibule. Jedno z nejlepších jídel dne. Steak byl nakrájen na tenčí plátky, uvnitř krásně růžový, posypaný černým a bílým sezamem. Vaječné nudle se zeleninou, houbami a koriandrem k masu pro mě příjemné zpestření.  Jen cibulová tempura mi přišla trošku mimo, obyčejné cibulové kroužky, které mi ke zbytku jídla neseděly.

Na rozdíl od mé drahé polovičky miluji krevety, a proto pro mě na festivalu byly vyhledávaným cílem.  Měla jsem dilema, zda pokračovat v Avantgarde a dát si marinované tygří krevety v zázvoru se salátem z manga nebo se nechat zlákat Grilovanou královskou krevetou se salátkem z jasmínové rýže a asijských bylinek z Rickshaw. Nakonec vyhrála královská kreveta a nevím, jestli jsem udělala dobře. Kreveta v mém hodnocení obstála, myslím, že profesionál by na jejím grilování neměl co zkazit. Velké zklamání byl pro mě salát. Čekala jsem něco lehkého, sypkého a místo toho mě čekala rozvařená rýže s kousky mrkve, koriandru, jak jinak, a černým sezamem. To celé ochucené pravděpodobně rýžovým octem. Jestli v tom byly ještě jiné chutě, které jsem nepoznala, tak se omlouvám, ale bylo to na festivalu jediná část jídla, kterou jsem vážně nedojedla.

I přes tento ne příliš pozitivní zážitek jsem se do stánku vrátila a riskla ty dva grandy za Mango sorbet se sladkým rýžovým pudinkem. Rýžový pudink jsem čekala takový, jaký ho znám a byla jsem velmi překvapená, když se mi na malé mističce objevil rýžový trojúhelníček. Rýže byla ochucená kokosovým mlékem a v kombinaci s výborným mango sorbetem vznikla osvěžující kombinace.

Naší další zastávkou byl stánek Mandarin Oriental, Essensia. Servis byl zajímavě řešený, na každý chod se stála individuální fronta. Nemohla jsem se rozhodnout, zda si dát Knedlíčky z vepřového masa a krevet vařené v páře nebo Srílanské krevetové karí s rýží basmati a čočkovým chlebem papadum. Nakonec jsem se kvůli velice příjemnému Jiřímu Štiftovi, který sám obsluhoval, rozhodla pro kari. Karí bylo výborné. Chléb také a vzhledem k tomu, že jsem doteď nic z čočkové mouky nejedla, byla to pro mě nová chuť. Jediné, co mě trochu zamrzelo, bylo, že krevety dle mého názoru, nebyly čerstvé, ale mražené. Myslím, že taková restaurace by si to mohla odpustit. Knedlíčky jsem neměla, ale slyšela jsem na ně samou chválu.

Do stánku Radisson Blu, Alcron a la Rotonde jsme šli cíleně. Dlouhá fronta nás neodradila, naopak utvrdila v tom, že děláme dobře. Původně jsme si vybrali Vyzrálé hovězí z Jelcových Lhotek s cizrnovou kaší a pečenou karotkou. Na poslední chvíli jsem se nechala zlákat Makronkem z hustopečských mandlí. Jestli mě něco opravdu zklamalo, tak to byl hlavní chod. Chápu, že je těžké připravit tolik porcí, ale opravdu si nemyslím, že by bylo nutné podávat hlavní chod kompletně studený. Maso nebylo ani vlažné, ale opravdu studené. Je to velká škoda, protože chuťově, a ani složení chutí bych já osobně neměla co vytknout. Makronek jsem dostala růžový – malinový. Píšu to záměrně, protože co barva, to podle reakcí známých jiné propečení. Nejsem znalec, ale můj makronek mi chutnal. Hezky křupnul a vevnitř byl vláčný. Slyšela jsem komentáře, že je příliš vláčný a nedopečený, ale mně osobně to tak chutnalo. Ocenila bych více krému, kterého v tom mém bylo opravdu poskrovnu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Do pivovarského domu jsme šli s úmyslem dát si Konfitovaná kachní prsa s brusinkami & český ležák nefiltrovaný 12 %. Fronta byla pomalu až za roh a při tom nekonečném čekání jsme se rozhodli pro festivalové menu za 8 grandů. Hlavní chod jsme doplnili předkrmem – Topinka se sýrovou pomazánkou & India Pale Ale 15 % a dezertem – Palačinka s tmavou pivní marmeládou & kopřivové pivo. Do pivovarského domu jsme přišli kvůli kachním prsům a nakonec to pro nás byl nejslabší chod. Prsa byla jednoduše vysušená a brusinky už to nezachránily. Mně osobně nejvíce chutnala topinka. Byla jemně česneková a v pomazánce jsem cítila sýr s modrou plísní, který mám ráda. V kombinaci s příjemně hořkým India Pale Ale hodnotím na jedničku. S touto společností bych si dokázala představit páteční večer po dlouhém pracovním týdnu. Palačinka byla standardní, ale moc mě bavila hořká chuť piva v marmeládě.

V Královských zahradách jsme strávili přes pět hodin, projedli a propili 72 grandů a parádně promrzli. Počasí poručit nelze, ale jinak byla akce dobře organizačně zvládnutá. Jen jsem se nemohla občas ubránit pocitu, že některé restaurace místo nalákání nových potenciálních zákazníků si stanovily finanční cíle.

My jsme si minimálně jeden tip na restauraci odnesli a budeme se těšit, co nás čeká příští rok.

Michaela Volbrechtová

( http://www.yummy-muffin.com )

[pe2-gallery album=“http://picasaweb.google.com/data/feed/base/user/117098832174603953435/albumid/5885198007794166449?alt=rss&hl=en_US&kind=photo“ ]