Radio Beat naježilo metalistům o pár dní dříve
V rámci zavedeného předvánočního pražského Beatfestu naježilo rádio Beat metalistům tentokrát opravdu exkluzivní podívanou v podobě putovního CHRISTMAS METAL SYMPHONY. V rámci této putovní tour se na pódiu představila šestice zpěváků (Joey Balladonna, Udo Dirkschneider, Michael Kiske, Chuck Billy, Joacim Cans a Floor Jansen) za doprovodu živého orchestru. O vyprodanou Incheba Arénu se postarali vánočně naladění metalisté, kteří si tak nenechali ujít jedno z pouhých čtrnácti představení pro celou Evropu.
A právě fakt, že bude zajisté vyprodáno, mě paradoxně po cestě na tuto akci na jednu stranu zarmoutil. Už dopředu jsem totiž věděl, jak to chodí v Incheba Aréně při velké návštěvě a bohužel se mé tušení opět naplnilo. Natřískané vstupní foajé a bohužel velká část nezkušených návštěvníků, kteří se štosovali hned na kraji arény (z boku u střídaček bývalé hokejové plochy), čímž docházelo prakticky k velmi obtížnému průchodu jak na WC, tak dále na plac, kde již prostoru bylo dostatek. Z davu jsem často slyšel nadávky na tento nešvar a myslím že vtípky ohledně nouzového provedení potřeby mimo nedostupné WC nebyly vždy myšleny jen v humorném duchu. Osobně bych doporučil organizátorům nebo spíše provozovatelům, zamyslet se nad orientací vchodů / východů. Bylo zajímavé, že po skončení celé akce došlo (zaplaťpánbůh) k otevření velkých vrat v zadní části haly, čímž došlo k bezproblémovému a především plynulému opouštění návštěvníků.
Nyní k tomu příjemnému, tedy k vlastní show!
Na chlup přesně ve 20:00 otevřel tuto show koncert Magnum Opus Orchestra s instrumentální skladbou CiR Anthem. Po tomto „intru“ se jako první mikrofonu ujal Chuck Billy, který odzpíval skladby More Than Meets the Eye a Souls of Black (obojí cover Testament).
Následně převzal vládu nad pódiem ex Helloweenský frontman Michael Kiske, který i přes avizované onemocnění předvedl proč je stále tolik uznávaným vokalistou. V průběhu profláknutých pecek March of Time, Longing a I Want Out se Michael sice trošku neúspěšně pokoušel zakomponovat také promrzlé publikum, ovšem při posledně jmenované hymně již byla celá aréna jako v plamenech.
http://www.youtube.com/watch?v=p5OCajzHa6I
Dalším kotelníkem večera byl Udo Dirkschneider, ten zazpíval nejprve svou vlastní skladbu They Want War a poté rozpoutal doslova peklo, když předvedl velmi povedené kousky I’m Rebel a Mela Heart (obojí Accept). Polovinu koncertu uzavřel Chuck Billy se skladbou Practice What You Preach a orchestrální cover podání Symphony X.
Následovalo vystoupení Floor Jensen, tedy jediné ženy, která byla nedávno oficiálně prohlášena za již plnohodnotného člena Nightwish. Nejprve předvedla pecku My Pledge of Allegiance part 1 (After Forever), se kterou jí vypomohl Chuck Billy. Následoval cover kapely Heart a skladba Alone. Opětovný var v Incheba Aréně nastal při zaznění skladby Nemo, jež pochází z dílny Tuomase Holopainena, resp. Nightwish.
Zcela rozvařené publikum bez sebemenšího problému na bodu tavení udržel Joacim Cans, který předvedl perfektně odzpívané Hearts on Fire a Last Man Standing (obojí Hammerfall).
Posledním vokálním zástupcem byl Joey Belladonna, který utvrdil muziku těmi nejprofláknutějšími hymnami, na které si přišla i snad ta nejméně zainteresovaná uklízečka. První skladbou v jeho podání byla Heaven and Hell (Black Sabbath), následovaly Anti-Social a Madhouse (Anthrax) a v samotném závěru zpívala celá aréna při skladbě Highway to Hell (AC/DC).
O závěr večera se postaral nejprve velmi povedený duet Floor Jensen a Joacima Canse, kteří předvedli zajímavou variantu, Phantom of the Opera. Poslední skladbou večera byla vánoční Silent Night o kterou se postarali všichni účinkující společně.
Tato metalová nadílka byla velmi příjemným zpestřením všudypřítomného vánočního duchu a myslím, že nejen pro nás, se jednalo o předčasný pořádně okouzlující vánoční dárek.
Hodnocení koncertu: 9,5/10
Skok+ doporučuje návštěvu fotogalerie z koncertu, kterou pořídil náš externí fotograf Martin Růžička.
Invalid Displayed Gallery
