Slavia vs. Liberec

Stala se věc nevídaná, a šéfredaktor Skok+ zašel na ligové utkání Slavia Praha vs. Slovan Liberec. Přiznávám na rovinu, že sportu a zvláště fotbalu rozumím stejně jako jaderné fyzice. Řekl jsem si, že to musím lehce zlepšit. A krásné sobotní počasí tomu dalo ten správný impuls, tak jsem vyrazil.

Inu, přeci jen jsem šéfredaktor, takže mé kroky směřovaly do klubového patra Slavie s vědomím, že dnes pochopím nebo alespoň v první řadě vydržím sledovat fotbal celých 90minut. Zde bych zdůraznil první zlepšení, vím dokonce, že poločas má 45minut! Na šéfredaktora sportovního online magazínu slušný výkon. Z klubového patra mě kupodivu nevyhodili, ba co více, přivítali mě sklenkou bílého vína. Vida, už tomu fotbalu začínám přicházet na kloub. Co bylo další milé překvapení, je občerstvení. Od mého bratra, což je fotbalový šílenec, jsem dostal instrukce, že si musím dát klobásu a pivo. Pak mohu teprve říct, že jsem byl na fotbale. Inu, není vždy posvícení. Klobása v rautu nebyla, tak jsem musel vzít za vděk masovým kuličkám s kuskusem a lehce pikantním guláškem s vynikajícím bramborovým knedlíčkem. K tomu samozřejmě již avizované pivo.

Zde stojí za to zapět ódu na studené kuřecí plátky se sladkou marmeládou se skleničkou bílého Chardonnay. Nechápu, proč mají ti fanoušci takové řeči vůči občerstvení na Slavii. Já byl tak spokojen, že jsem ani nezaregistroval, že se začalo hrát. Říkal jsem si, že musím ven nasát tu atmosféru. Opět nechápu, proč si fanoušci stěžují na tvrdá sedadla. Měkké koženkové polstrování vůbec neurazilo, ba naopak. Na stadionu bylo celkem 5.900 diváků, a dokonce zde bylo i pár pokusů o jakousi choreografii. Ale říkal jsem si, že kdyby neudělali nic, tak by to vyšlo na stejno.

Koukat na 22 ( !!! body pro mě !!! ) bláznů, co lítá po trávníku v mínus 4, je opravdu obrovský zážitek, ale u mě se vyskytl problém s prázdnou skleničkou vína. Co mě velmi potěšilo, tak na baru mají též televizi. Takže při doplňování vína a nakládání masových plátků s bramborem mi v zásadě nic neuteklo…  Až tedy na 3 góly, které proběhly v době, kdy jsem šel na toaletu, pro víno, pro jídlo, při flirtování s hosteskou. Mimochodem, téma hostesek bych velmi zdůraznil, a kdyby toto náhodou četla 180 cm vysoká černovláska s krásnýma… očima…, nechť ať mě kdykoli kontaktuje…kdykoli…

Pak taky někdo někoho střídal. Úplně jsem nepochopil proč a koho, protože ten nový hráč pobíhal stejně zmateně po hřišti jako jeho kolega. Z mé původní radosti ohledně ofsajd (tedy ta radost, že jej poznám),  zbyly jen střípky, protože ten černo-žlutý blbeček si stejně pískal, co chtěl.

Už začínám chápat kouzlo celé anabáze s fotbalem. Prostě jde o uspokojení ega. Člověk se nají, napije, popovídá s kamarády. V jakém jiném sportu skoro 6.000 „běžných“ lidí křičí na 22 milionářů „makej pičo“?

Co dodat závěrem? Asi nic moc. Krásně jsem se najedl, přiopil, vyznal lásku hosteskám, fotbal jsem stejně nepochopil a kolik to dopadlo, taky nevím. Ale asi je to dobře, protože kolega, co byl se mnou, neměl žádné řeči typu „sešívané svině“. Takže spokojenost 😉