Smaragdový ostrov
Většinou když Vám předávám informace o místě, které jsem navštívil, píši to s větším časovým odstupem, abych zapomněl na to špatné a psal jen o tom dobrém. V případě Maroka to ale nešlo. Negativní vzpomínky ve mně zůstávají dodnes. Za to o Irsku, které jsme navštívili minulý týden, můžu psát hned. Neboť jsem ani netušil, že v Evropě existuje tak pohodový národ. Irsko je pro svou nádhernou přírodu po právu nazýváno Smaragdovým ostrovem. Je zde neuvěřitelná zeleň v každém ročním období, romantická příroda, ale často i podmračené počasí. Každopádně na mě Irsko působilo i svou tajemnou atmosférou.
Mezi největší zajímavosti patří i to, že v Irsku byla poslední zastávka zaoceánské lodi Titanik, než ztroskotala. To městečko se jmenuje Cobh a dnes tam můžeme najít muzeum s pozůstatky z lodi a výpovědi pasažérů, kteří přežili.
Irsko má také svůj typický hudební nástroj – harfu. Vedle zeleného čtyřlístku je symbolem Irska.
Vyznavači dobrého alkoholu znají proslulou irskou whisky, ale i irské pivo – například po celém světě prodávané značky Guinness, či lokální piva jako corkský Murphy’s nebo Beamish. A nakonec každý správný Ir oslaví nejdůležitější irský svátek, Den svatého Patrika, skutečnou specialitou – pivem zeleným.
Ať jsme se pohybovali kdekoli, narazili jsme na vstřícné a milé lidi. Všude byl pořádek a čistota. Prostě jen samé klady. Navštívili jsme lihovar Jameson, malé městečko Mullingar. V Tullamor výrobnu whisky Tullamor. Dublin jsme prochodili křížem krážem a navštívili i světově proslulý pivovar Guiness.
Cestovali jsme vlakem, autobusem. Vše chválím. U autobusu bych však malou připomínku měl. V městečku Mullingar jsme hledali stanici, odkud nás autobus odveze do Tullamor a nebylo to tak jednoduché. Stanice autobusu byla totiž označená na silnici, nebyl tam jízdní řád a jen od místních se dá zjistit, že to fakt jede, kam a kdy.
Navštívili jsme lihovar Jameson, kde jsme byli odborníky seznámeni s výrobou a končili jsme degustací. Marketingově zde mají vše dobře zorganizované a s námi zde byly mraky lidí. Ir se rád dobře baví, má rád dobré pití. Umí si život prostě užít. V Jamesonu mě zamrzelo, že kvalitní whisky nalévají do plastového kelímku při degustaci.
V městečku Mullingar jsme měli známou, která nám ukázala, jak Irové žijí v noci. Je to malé městečko, které těžko najdete na mapě, ale je zde neskutečné množství hospod a barů. Kam jsme přišli, lidé se bavili, popíjeli. Unaveného Ira alkoholem jsme však nepotkali.
Z tohoto městečka jsme jeli do Tullamor, jak jsem se zmínil. Tam jsme též absolvovali exkurzi ve výrobně whisky. Bylo to komornější, ale po odborné stránce to bylo na vyšší úrovni. Exkurze také končila degustací a zde to bylo v pořádku. Whisky se nalévala do skla. Když průvodkyně poznala, že se baví se znalci whisky, vyndala z tajné schránky 20letou whisky a dál jsme hovořili o kvalitě tohoto nápoje. 
Z Tullamor jsme jeli vlakem do Dublinu, kde jsme se pohybovali i mimo turistické zóny a musím se přiznat, že tolik barů jsem na jedné ulici ještě neviděl. Ve většině z nich hrála místní živá hudba a lidé se skvěle bavili. Samozřejmě na nás jako všude bylo draho. Pinta piva stála 5 euro. Sklenka dobrého alkoholu od 5 do 12 euro. A opět, i když byly bary všude plné, nikde jsme neviděli motajícího se opilce. Zdůrazňuji, že takto plné bary není běžné vidět.
Následný den jsme měli domluvenou degustaci v pivovaru Guiness. V 7 patrové budově jsme byli do podrobna seznámeni s veškerými taji výroby tohoto černého piva. Průvodkyně byla na vysoké znalecké úrovni a bylo radost ji poslouchat, jak zasvěceně mluví o výrobě. V salónku VIP jsme absolvovali se specialistou na točení piva další podrobné informace. Ochutnali jsme tam pivo, které se vaří jen pro návštěvníky tohoto domu. Seznámil nás i s pivem, které se vyváželo do Indie. Předvedl nám točení piva a opět na něm bylo vidět, že je to odborník na svém místě. Exkurzi jsme ukončili v 7. patře samozřejmě při konzumaci piva a pozorovali jsme bavící se lidi a krásy města.
Člověk vidí, že ani v Irsku nebylo a není vše idylické. Rozhodně však stojí za to tuto zemi vidět, když pro nic jiného, tak pro fascinující pokrok dosažený během posledních let, kdy se Irsko stalo jednou z nejrozvinutějších zemí EU. Snad byl tento úspěch dán i tím, že si Irové včas uvědomili, že prosperita je dnes založena především na znalostech lidí a na jejich schopnosti komunikovat s okolním světem. Já osobně jen hořce lituji, že bývalé Československo se nevydalo před lety cestou podobnou té irské.
Jestli Vám mohu něco doporučit a nejste abstinenti, určitě tuto zemi navštivte. Ir umí prostě žít.
Láďa Drápal doporučuje
