Umíte si užít život za mininum?

Spousta lidí se snaží dosahovat stále vyšších výdělků, stále se ucházejí o nová a nová zaměstnání většinou jen z toho důvodu, že dostanou o 10 či 20 procent vyšší plat, přestože v dosavadním zaměstnání byli vlastně spokojeni, měli skvělý kolektiv i vedení. Nyní budou mít o 10 procent více peněz, ale také o 30 nebo 60 procent víc stresu. Pokud nepatříme do smutné skupiny lidí, kteří kvalitu svého života posuzují pouze vydělanými penězi, jak můžeme takovou změnu zaměstnání považovat za výhodnou?

Ano, nějaké peníze pro život potřebujeme. Ale potřebujeme jich skutečně tolik, kolik si myslíme? Vraťme se k lidem, o kterých jsem se zmínil v prvním odstavci. Nyní mají kromě více stresu také více peněz, jak si stále přáli. Nejhorší je, že za tyto peníze jsou si často schopni opatřit jen minimum štěstí. Jedou/letí na nudnou dovolenou do resortu s dalšími turisty, kde z celé země poznají zase jen turisty a hotelový komplex s přidruženými obchody s falešným značkovým zbožím (pokud je jakákoli závada na ubytování, za který zaplatili penězi vykoupenými pracovním stresem, způsobí to opět stres – drahá a nudná dovolená je pokažená), chodí na večeře do luxusních restaurací, kde na ně čeká namyšlený nebo arogantní personál (kdo z vás odešel někdy z asijského bistra, kde jste dali 79 korun za kungpao a personál se k vám choval uctivě, rozčarován?) a navštěvují moderní fitcentra za skvělé akční ceny 990 korun za měsíc (opravdu ta 15ti kilová činka ve WorldClass je o tolik lepší než 15ti kilová činka v Sokolu ve Vršovicích, kde chtějí 45 korun za vstup?). Ano je to tak, často platíme mnohem více peněz lidem a na místech, která si to buď vůbec nezaslouží, nebo nám neposkytnou tolik radosti, štěstí a spokojenosti, které jsme za vydanou částku ve skutečnosti schopni pořídit.

Chtělo se mi napsat, že užívat si života s miliony umí každý, ale není to pravda, každý boháč to neumí. Naopak můžeme mít velmi bohatý život i s méně penězi.

Pojistku na auto asi musíme nějak zaplatit, já ale říkám, že autem nemusím zdaleka jezdit tak často. Přestaňme se konečně bát, že si nás někdo bude mít za „socky“ a prostě si udělejme obyčejný výlet vlakem, který se může proměnit v neobyčejný, tím že se můžeme kochat přírodou (která v naší zemi není méně zajímavá než v Kambodže nebo kdekoli jinde), nebudeme mít stres s parkováním v jiné obci a následně opět v naší po návratu. Výlet vlakem si můžeme udělat ještě příjemnější, vezmeme-li si na cestu třeba pivo v létě nebo placatici dobrého alkoholu na zahřátí v zimě. Cestování vlakem u nás lze jen těžko označit za nákladné. Za méně peněz (než by stál benzin) a méně stresu (Česká republika má absolutně nejlepší řidiče na světě – aspoň na našich vozovkách to vypadá, že si to o sobě každý myslí) si můžeme užít krásný výlet, jako když jsme byli děti nebo studenti – a to nebývaly tak zlé časy, proč si takovou atmosféru nepřipomenout?

Být „sockou“ je IN (jen to ještě většina z nás neví)

Partnerka na váš nápad na výlet vlakem reaguje klepáním si na čelo? Je to opravdu žena, se kterou chcete žít do konce života a vychovávat s ní děti? Navrhnete sobotní výlet do Českého ráje vlakem a souhlasí? Gratuluji, potkal jste ženu, která má ráda život a která má ráda vás. Miliony na spokojený život nejspíš potřebovat nebudete (nic se ale nestane, pokud ty miliony mít budete). Víte, jak cestování vlakem milují děti? Malým dětem vůbec stačí ke štěstí věci, které nestojí nic nebo úplné minimum – to jen my si často myslíme, že čím dražšími věcmi je zahrneme, tím budou šťastnější. Kupte osmiletému klukovi košili od Tommyho Hilfigera, jak bude šťastný…a pak si s ním jděte zahrát na schovávanou, postavit ven obrovského sněhuláka a vyfoťte se s ním (pokud můžeme se sněhem ještě v následujících zimách počítat) nebo jděte sbírat kaštany. Tyto věci nestojí ani jednu korunu, měly by nás však uspokojovat a dělat opravdu šťastnými.

Cítím se dostatečně bohatý na to, abych si mohl kupovat levné věci.

Výčet věcí, které můžeme dělat pro naše štěstí a štěstí našich blízkých a přitom nic nebo téměř nestojí, je dlouhý. Můžete svojí holce koupit kabelku Louis Vuitton, pokud na to máte a chcete jí udělat radost, když víte, že o ní sní, ale na co určitě nesmíte zapomenout je jí objímat a dávat jí najevo, že ji máte rád. To, že svoji holku obejmete, vyslechnete, nestojí ani korunu. Má to ale větší hodnotu, než luxusní kabelka.

Už jsem toho napsal dost – na to, že je pátek večer. Jdu si zpříjemnit páteční večer popovídáním s rodinou. Dám si tomu vychlazené pivo. Za 7 korun. Žijme naplno. Nepotřebujeme k tomu miliony.