Venezuela, díl 1. Isla Margarita

Z Frankfurtu nad Mohanem na ostrov Isla Margarita cesta letadlem trvá 13h. Při výstupu z letadla ihned poznáte, že jste se ocitli ve velmi teplém a vlhkém podnebí.  Cestovní kanceláře udávají, že tento ostrov je rájem na   zemi. Pravdou je, že moře je tyrkysové a na plážích bílý písek.

  Můžete si zde vybrat ubytování All Incllusive nebo můžete, tak jako to děláme my, vše si       připravit v klidu přes internet z domova. Doporučuji vybírat ubytování vybavené klimatizací. Náš apartmán byl takto vybaven včetně malého bazénu. Přistáli jsme v noci a z letiště jsme se dál přemístili taxíkem. Tato doprava je zde levná. Vzhedem k tomu, že bylo nad ránem, nedělalo taxikáři problémy projíždět jednu červenou za druhou. I v tuto dobu nás osobně přivítal majitel domu, ve kterém jsme byli ubytováni. Neustále nás ujišťoval, jak je u něj bezpečno. Ráno jsme zjistili, že celý objekt je obehnán šesti řadami ostnatého drátu. Po náročném letu jsme odpočívali na terase a prováděli potřebnou dezinfekci dutiny ústní slivovicí. Hned po nás přijeli další návštěvníci z Litvy, které jsme také pohostili. Na turistické poflakování je to úžasné místo. Na plážích je dostatek občerstvovacích zařízení od obyčejných stánků po nóbl restaurace. Zavírací doba zde není. Pokud máte chuť posedět, personál s Vámi posedí a obsluhuje Vás. Konečně jsme našli místo, kde na „čížka“ není draho. Rád vzpomínám na steak z mečouna nebo na pečenou langustu. Pokud chcete hodně šetřit, využívejte dopravu minibusem. Mávnete rukou, zastaví a nastoupíte – na Váš pokyn Vám zastaví i k výstupu. Do hlavního města, vzdáleného 30km jsme se dostali za 12Kč. Bohužel i tady jsem byl svědkem, jak cestující, když vypil plechovku piva, tak jí za jízdy vyhodil oknem ven. 

Tam, kde se pohybuje turista, snaží se místní jakž – takž udržovat pořádek. Když jsme však odbočili prozkoumávat okolí, narazili jsme na obrovské hromady páchnoucích odpadků v pytlích. Od místních jsme zjistili, že s úsporných důvodů odváží odpadky jednou za měsíc. Na ostrově jsme strávili 5 dnů. Za tu dobu jsme viděli, že morálně jsou zde lidi hodně zdevastovaní. Policista si řekne v restauraci o úplatek, všichni si svůj majetek hlídají sami, takže na parkovišti chodí hlídač s baseballovou pálkou.

Příště si povíme, jak se žije v Caracasu.

Láďa Drápal