Kapitánův deník 2 – jak jsme nenastartovali

16.8.2017 – Čas dozrál a stesk po lodičce mě opět dovedl do země zaslíbené, do Holandska. Tentokrát bez námořníka Vojty, ale za to s celou mojí rodinkou. Asi by se slušelo na úvod říct, že s manželkou Nikolkou jsme měli právě po svatbě a výlet jsme pojali jako svatební cestu,  a aby nám nebylo smutno, zabalili jsme si na cestu i naší dcerku Rozárku.

Zvolili jsme zkratku přes Amsterdam, jak se lidově říká, horší za to delší cesta. S ubytováním v překrásné vesničce Volendam, každý kdo má alespoň trochu rád lodě, by měl do této malebné námořnické vísky zavítat. Takové lázeňské pohádkové městečko s perníkovýma chaloupkama, fish and chips a sýrárnama na  každém rohu, aneb degustace všeho druhu zdarma, a pro ty kterým to nestačí tu mají pro jistotu i sýrový trh. Ale hlavně ty překrásné plachetničky zakotvené na břehu majestátního jezera. Budu se muset podívat do mapy, jestli to náhodou není moře. Zkrátím to, líbilo se nám tady natolik, že jsme si pobyt prodloužili a místo spaní na naší loďce zvolili stylovou 4*, inu kvalita za kvalitu.

 

Nadšení z výletu a totálně přejedení sýra jsme přeci jen vyrazili směrem k naší lodičce. Z Volendamu dobré dvě a půl hoďky jízdy i se zastávkou v McDonaldu. Kotviště se mi podařilo najít jak zkušenému mořskému vlkovi bez větších komplikací, až jsem byl sám překvapen. Asi jde o oblíbené místo neboť v “naší” zátoce jsme vůbec nebyli sami, holt se rozkřiklo, že tam kotvíme a i ostatní lodě si chtěli plachetnici prohlídnout. Ještě jsme ani nevybalili věci z auta do loďky a už u mě stál místní správce v oranžové vestě a hulákal něco chrochtavým přízvukem. Po 5ti min. monologu jsem mu naznačil, že nejsem místní a nevím co chce. Postarší paní vedle v nóbl luxus lodi se asi nudila a tak mi začala situaci vysvětlovat, prý naše loďka zde kotví už 4 roky namísto povolených 3 dnů a chtějí jí odvézt. Načež jsem s chladným výrazem a tváří pokerového hráče řekl, že jsem ji právě koupil a odvezu si jí do Čech, jen ať mi nervózní správce dá trochu času. Napsal jsem mu telefon a email a podali jsme si ruku na důkaz našeho velkého přátelství.

 

Tak zpět k lodi, musím uznat, že byla totálně zanesená a ty 4 roky kotvení pod stromem jsou na ní znát viz aktuální foto v hlavičce. Ambice, že ji společnými silami uklidíme padla hned, nikomu z nás se do takového čurbesu nechtělo, ale aspoň jsem jí na oko ošmidlal smetákem, jakože se něco děje. To uvnitř je to jiné kafe, navoněná dřevěná lodička má svého ducha. Jen myšlenka, že na ní přespíme i s miminkem se bortila s každým výlezajícím pavoukem, raději jsem je všechny posprejoval.. ty pavouky. Takové rozhodnutí zda přespat se musí udělat s čistou hlavou a hlavně sytí, vyrazili jsme tedy do Groningenu, místního velkoměsta, pro představu, něco asi jako Beroun.  Začali jsme stylově s Janem Hartigem a Jupiterem, zasvěcení vědí, přes místní pálenku Jenever, prý džin, ale pít se to nedalo, no nakonec se mi podařilo Nikolku přesvědčit, že romantičtější spaní nikde jinde nezažije a tak světe div se opravdu jsme strávili noc na lodičce za svitu plápolajícího plamene svíček a pro jistotu i s otevřenou lahví vína.

   

Vyspali jsme se dobře, ani zima nebyla, takže nakonec přeci jen spokojenost. Plní sil a elánu jsme se opět zamysleli nad úklidem, ale po chvíli přemýšlení, jsme usoudili, že to chce wapku a tak jsem umytí naladil na příště v místní maríně. Další těžký úkol, který jsem před sebe postavil bylo nastartování motoru. Velká ambice. Úkolu jsem se zhostil zodpovědně a i nakoupil kanystr s benzínem, škoda jen, že po delším prozkoumávání podpalubí, jsem našel takové kanystry 3 a to plné benzínu. Základ je, znát svoji loď. Zkušeně jsem dbal rad původní majitelky a dal rychlostní páku na neutrál, výpust benzínu přepnul na UIT – holandský exit, vytáhl sytič a rval startovací šňůrku všemi silami a.. nic, vůbec nic ani prd. Časem mě to přestávalo bavit, až mě to nebavilo vůbec a k tomu všemu začalo pršet jasné znamení, že slavnostní projíždka musí počkat na jindy, přeci jen druhý kapitán tu chyběl. Až v Praze jsem se dozvěděl, že je potřeba ještě nasát benzín do jakéhosi balónku, který jsem nejspíš přehlédl. Takže stále je se na co těšit.

   

Na příště ladím kromě startu motoru i zapojení baterie..