Kapitánův deník 4 – Zmizelá
Pokud Vám dochází příběhy pro kamarády z hospody, pořiďte si loď, studnici nekonečných debat. Jak říká Vojta, kdyby si koupil kolo, tak nemá o něm co vyprávět.
Letní slunce podráždilo mou námořnickou duši a začalo mě tahat opět do oblíbeného Holandska. Rodinná dovolená naplánovaná.. přespíme na lodi a doplujeme do Groningenu, kde slavnostně nabereme Vojtu, jenž zvolil cestu letecky. Zkrátka idylka.
První záchvěv maléru, ale na sebe nenechal dlouho čekat, zhruba na 350km výletu se Nikča zeptala.. „Máš klíče od lodi?“ Já s ledovým klidem odpovídám, „jasně, že jo“. Ano, zůstali doma, v předsíni. Rozjíždím nekonečnou kombinaci způsobů jak klíče dostat k lodi. Pošlu pro ně Vojtu, Frantu, nechám si je poslat majitelem bytu, ten se snad do bytu dostane. Potřebuji vůbec klíče? ..motor se startuje ručně, á do kajuty se hodí, no nic rozbiji dvířka. Zbylá cesta už utíkala jak voda, protože jsem stále přemítal jak se do lodi dostat. Veškeré nápady, jak se později ukázalo byly úplně k ničemu. Když už jsme se konečně blížili k našemu kotvišti, popadla nás mírná nervozita, že loďku není vidět. A skutečně. Kotviště perfektně vymetené, nikde ani loď, bohužel ani ta naše ne. Ironicky si odpovídáme, stejně nemáme klíče..
Po důkazném focení prázdného kotviště a značky – kotvení max. 3x 24hod., opouštíme břeh kanálu a míříme do maríny, zda nemají pro nás nějakou radu co se životem. Prodavače jsem sice pobavil, ale pomoct nám nedokázal, zmínil se jen, že o lodi četl, že policie shání majitele a s úsměvem mi předal na policii telefonní číslo. Byl to automat v holandštině. U Nikči, ač jindy klidné a veselé se začaly probouzet mateřské pudy a dožadovala se intenzivní péče o dceru Rozárku, že nejdřív se musíme ubytovat, napapat a uspat a pak si můžu hledat lodičku. Pod tlakem, jsem vyrazil do nejbližšího kempu, kde naštěstí měli poslední volnou chatičku, sice za cenu pražské 4* ale třeba to bude romantické. No, moc nebylo, ale účel splnila. Bonusem jsme dostali za sousedy kaliče z Německa, co víc si přát. Na dotaz paní recepční, jak jsme kemp našli, jsem jí vylíčil své útrapy a jako odpověď obdržel adresu na policii, sídli hned vedle ve vsi. A protože se blížilo finále MS ve fotbale, loďka musela počkat, šlo se na Heineken.
Druhý den jsem vyrazil se tedy udat, že ilegálně parkovaná loď je má a ať mi jí za pokutu vrátí z “odtahoviště“. Hm, co asi stojí odtažení lodě policií v Holandsku? Stanici jsme našli hned, ale dozvonit se někoho už tak snadné nebylo, nakonec otevřel dobře naladěn starší pán a lámanou angličtinou povídá, ať se objednám a přijdu za dva dny vylíčit svůj příběh. Ještě, že se nestalo nic horšího pomyslel jsem si. Během poobědového spánku Rozárky, mi to, ale přeci jen nedalo, a jal jsem se pátrat na vlastní pěst. Začal jsem v místní hospodě. Při vzrušeném rozhovoru s číšníkem, který také potvrdil, že o lodi četl v novinách se probral náhodný štamgast a začal mě ujišťovat že o lodi ví, že je v místech kde vždy kotvila, jen o nějakých 300m blíže k jezeru. Vyrazil jsem tedy na jeho radu do místních bažin, do hnízdišť husy divoké. A opravdu, loďku jsem našel!
Po krátkém pátrání jsem ji skutečně objevil, jen z druhého břehu. Někdo ji prostě odtáhl 300m daleko do houští. Ulevilo se mi, policie jí nemá a pokuta nebude. Jen mi bylo divné proč na ní ti mladí kluci mají party. Houkl jsem na ně, jestli by mne nesvezli na svém člunu a nedopravili k lodi. Asi se lekli a hrdinsky odjeli. Pro mne to bohužel znamenalo, obejít celý kanál a přes houští a bažiny se probrodit k loďce, trvalo mi to asi hodinu, celý ošlehán kopřivami a poškrábán od ostnů divokých malin. Radost z nálezu vystřídala úzkost z polorozkradené loďky, čert vem, že se na ní pařilo a všude byl nepořádek a lahve od piva, ale motor někdo chirurgicky rozebral a pro jistotu, abych neodplul, si odnesl i nádrž na benzín, samozřejmě s plnými kanystry, i vařič se vypařil úplně a k tomu další drobnosti, které patří na loď. Holt reklama v novinách zapůsobila.
Hned další den, jsem vyrazil do maríny, domluvit se na kotvení, nechat loďku v bažinách tak zmizne úplně. Jako obvykle mi nepomohli, ale aspoň mi dali kontakt na jinou marínu, kterou měl pod palcem mořský vlk a sympaťák Daan. Domluvili jsme, že loďku dovezeme k němu. To už dorazil i servisman Franta se svou družkou Radkou a mořebijec Vojta s parťákam Davidem ze Španělska, a tak když nebyla loď, vyrazili jsme všichni do kupy, alespoň na kola, i s Rozárkou, která měla premiéru. Symbolicky jsme objeli jezero a namířili si to k maríně za Daanem, který už nás čekal na speed boatu. Hurá, lodička bude v maríně, škoda jen, že jsme ji nepřivezli o nějaký měsíc dříve. Daan nás tedy svezl a při pohledu na lodičku se ptal, proč že jsme jí kupovali.. Kotvení domluveno.
Jako poděkování, jsme si půjčili speed boat na druhý den, a přeci jen všichni společně na jezero vypluli. Romantickou plavbu jsme podpořili vychlazeným Moetem Chandon a Vojta i nějakým tím suvenýrem z Groningenského cofee shopu.. Další osud lodi, zůstává tajemstvím.
