Kdo je Nováková? Lvice na běžkách, studující chemii a hrající na klavír

Ještě dvě hodiny poté, co dokončila sobotní volnou pětku Světového poháru v Lillehammeru, ujišťovala: „Pořád mi to vůbec nedochází.“ Petra Nováková, jednadvacetiletá běžkyně na lyžích, se v ní rvala jako zvíře, v jehož znamení je zrozena. Rvala se jako lev.

Úžasnou odměnou jí byla poprvé v životě pozice v Top 10 pohárového závodu, mezi osmi Skandinávkami a jednou Ruskou, ve společnosti jmen, jako jsou Johaugová, Björgenová, Kallaová nebo třeba Oestbergová či Čekalevová.

„To je tak zvláštní. Letošní výsledky jsou pro mě pohádka. Celá příprava je dřina. Ale když potom takhle zajedete, je to nádherný pocit,“ říká. Vždyť až za ní najednou končily Hermannová, Fallaová, Kowalczyková…

Lyžařský svět se tedy stále častěji ptá: Kdo je ta Nováková?

Kdo? Normální holka z malé vesničky v Krušných horách, píše o sobě obyvatelka Nových Hamrů v profilu na vlastních webových stránkách. Ale tuctová, to rozhodně není. Nejen proto, jak rychle a dobře běhá. Také svým předmětem studia: forenzní analýza na vysoké škole chemicko-technologické. Nebo svými koníčky, vždyť hraje na příčnou flétnu i na klavír. „Zahraji od Beethovena třeba až po Nothing else Matters od Metalliky,“ prozrazuje.

V sobotu odpoledne si klidně mohla zahrát i oslavnou píseň na počest svého 10. místa. Jenže… „Já bych si nejradši hned lehla do postele nebo na masáž,“ povídala. „Na klavír teď nemám myšlenky. Ale když na něm o Vánocích hraju koledy, to mě baví.“

Už loni občas vystrčila tahle „holka modrooká“ v elitním pelotonu běžkyň drápky, ať už 24. místem ve sprintu na hrách v Soči nebo třeba 16. příčkou ve volné patnáctce v rámci Tour de Ski. V současné sezoně však pro ni zatím platí pravidlo: co závod, to body. Po 23., 26. a 28. místě v úvodních třech podnicích z toho byl nyní posun do první desítky.

Kde hledat zlomový bod takového zlepšení? Starší kolegyni Evě Vrabcové-Nývltové před loňským průlomem mezi špičku prospěla speciální fyzická příprava v létě. „U mě nic takového nebylo,“ říká Nováková. „Jedu pořád ve stejném stylu, jen mi trenér pomalu prodlužuje tréninky. Ale jen tak, abych se nezahltila. Každý rok přidáme něco dalšího, i když základní kostra zůstává stejná. Zázračný recept nemám. Kdybych ho měla, nechám si ho patentovat.“

V reprezentaci se nyní stala jedničkou běžeckého týmu, zatímco muži se trápí a také loňská „skokanka“ sezony Vrabcová pociťuje, kolik sil jí sebraly letní zdravotní trable. „Eva tu výkonnost má, jen se do toho po nemoci ještě nemůže dostat,“ věří mladší parťačka. „Určitě se taky rozjede a potom bude v popředí těch českých vlajek víc.“

Slečna Nováková oproti tomu vlétla už do sobotního závodu s číslem 42 jako ďas a na mezičasech při svých průjezdech vedla. „Pětka je dost krátká vzdálenost. Při ní nesmíte přemýšlet, že by vám mohly dojít síly.“

Pravda, ten náročný kopec na třetím kilometru ji vysílil docela dost, ale koho by nevysílil, že? „Nahoře se mi tak třásla stehna, že jsem si myslela, že je při sjezdu ani neudržím u sebe a nesjedu to. Ale každý na tom byl podobně.“

I nadále jí hlásili, jak dobře si vede, ale zase tak moc svůj štáb pomocníků nevnímala. „V té rychlosti to ani nešlo.“ Proťala cíl, mrkla na tabuli a viděla tam: Jen o 1,9 vteřiny je v tu chvíli těsně druhá za Ruskou Čekalevovou.

Na chvíli zalitovala, že si nemůže sednout do prestižního křesla pro průběžně vedoucí závodnici. „Ale možná to bylo lepší, než abych si v něm poseděla a pak z něj zase rychle musela vstát,“ usoudila později.

Ve Světovém poháru se ujala vedení ve speciální klasifikaci závodnic do 23 let. Body jako by se pro ni staly normou při každém startu. „To bych radši netvrdila. Ale každopádně se o ně budu pokaždé snažit,“ ujišťuje. Už v neděli, kdy trojdílné etapové klání v Lillehammeru vyvrcholí handicapovým závodem na 10 kilometrů klasicky. Nováková je v průběžném pořadí zdejšího triptychu zatím na 13. místě.

„Uvidím, co se kolem mě bude dít, a podle toho se zařídím.“

Sil na to má, věřme, stále dost. Na instagram vystavila fotografii své vydatné snídaně na hotelu v Lillehammeru. „Jak už jsme tady na Severu docela dlouho, musíme také dost čerpat energii – a pořádně se najíst.“

Však také po svém sobotním vystoupení plánovala: „K večeři si dám asi všechno.“

TZ

text: Tomáš Macek, foto: Martin Stolař, zdroj: sport.idnes.cz