Na Skok+ do Košic Den 1.: vše je skvělé těším se

Jak jsem již několikrát psal, mám v Košicích pár kamarádů a vždy se tam jedu rád podívat, jak žijí. Vzhledem k tomu, že mám za sebou několik desítek cest na Slovensko, tak jsem si naivně myslel, že mně nemůže nic překvapit.

Cesta začala nenápadně na Hlavním nádraží v Praze, v lůžkovém voze. Což mimochodem čtenářům doporučuji. Ve 22h vyjíždíte z Prahy a odpočatí a vyspalí jste v Košicích na 7h ranní. Tedy… Vždycky tomu tak bylo. Nyní na mně České dráhy připravily překvapení ve formě lůžkového vozu, ve kterém musel očividně cestovat i císař pán. Pro jistotu nešlo vypnout topení a otevřít okno.  A tak to bylo opravdu parádní.

Cestu jsem však ve zdraví přežil a dorazil ráno do Košic. Košice mně přivítaly krásným počasím bez VKV – tedy „vyjebaný košický vietor“. Po ranních pracovních schůzkách jsem měl sraz s kamarádem a vyrazili jsme na „jedno“ odpolední do klubu Pokhoi v centru Košic. Pro utvrzení kvality piva jsem ochutnal raději 3. Pak padnul návrh vzít Pražáka na Košický hrad, tedy zříceninu. 

Košický hrad je taková místní zajímavost, on vlastně nikdo neví, zda v Košicích nějaký hrad byl anebo nebyl. Ale co, vyrazili jsme. Vložil jsem se plně do rukou rodilého Košičana a jeho přítelkyně, abych nezabloudil. A jak jsem doufal, zabloudili jsme asi po 300 metrech při cestě na autobusovou zastávku. Naštěstí jsme si s sebou vzali do “vrecka” 2-5 piv, tak se to dalo odpustit.

Po vymotání se z Košic pomocí MHD jsme dorazili k úpatí potencionálního hradu. Poctivě jsem četl všechny popisové cedule a dozvěděl jsem se, že opravdu na hoře Hradová možná někdy hrad stál. Ale co vědí s naprostou jistotou, že od roku 1304-1307 vládl pevnou rukou vládce Karel. Na celé té informaci mě nejvíce zaujalo, jak sakra vědí, že se něco takového stalo přesně v letech 1304-1307. To vědí, ale kde je letadlo s 200 lidmi v roce 2014 to zjistit nedokáží.

Na hoře Hradová je ale pěkná rozhledna, která byla dle slov asi 2 metrového, 180 kg vážícího hlídače zavřená. Řekl to však trochu jinak, doslovný překlad si nepamatuji, ale s jistotou můžu říct, že v jedné větě co nám řekl, se vykytovalo 2x slovo jebat v nějakém tvaru. Mám rád, když člověka jeho práce baví a tenhle hlídač byl vzácný příklad čirého nadšení.

Sice jsme rozhlednu neviděli, ale i tak výhled na Košice byl úchvatný, což vidíte na přiložených fotografiích. Za zmínku stojí i místní čajovna s výstavou brnění ( 2ks) a historických přileb (3ks). Obsluha byla velmi příjemná, čaj měli bezchybný a za moji oblíbenou cenu, tedy zadarmo.

Každému, kdo jede do Košic a je příjemné počasí, doporučuji rozhlednu a kavárnu navštívit, určitě nebudete zklamáni.

Po návštěvě “hradu” jsme příjemnou procházkou opět dorazili do výchozího bodu, tedy do Pokhoie. Zde již bylo osazenstvo jak se sluší a patří.  Je mi tedy lehkou záhadou, jak to, že mě celé osazenstvo znalo jménem a tykalo si se mnou, ale vlastně jsem se tomu ani nedivil. Pokhoi je velmi příjemné místo, kde vládne čirá atmosféra a pokud někam zajít v Košicích na dobré pivo a kvalitní lihovinu po náročném dni, tak jedině sem.

A zde záznam z prvního dne končí…

Invalid Displayed Gallery