Na Skok+ do Košic Den 2.: kde to jsem

Slováci jsou blázni a můj kamarád Lubo je ultra šílenec. Tak těmito slovy jsem se vzbudil v sobotu, den druhý, v Košicích. Při pohledu do peněženky jsem zjistil, že jsem si musel koupit někde nějaký barák či pivovar. Inu, Košice.

Začít den bez kávy, to je jak sex bez vášně, proto jsem s kamarádem Lubem vyrazil hledat dobrou snídani. Jelikož Lubo, není rozený Košičan, tak během hodiny putování po Košicích jsme se asi 5x ztratili, 3x našli super restauraci, která byla zavřená a 100x jsem si vyslechl “to mna jebne”. Štěstí se na nás usmálo a našli jsme vynikající raňajkáreň Republika Východná. Recenzi naleznete v dalším článku, opravdu tento podnik stojí za samostatnou recenzi.

Celý den byl ve znamení setkávání s přáteli, lehkých degustací a procházení po krásách Košic.

Co ale opravdu stálo za to, byla návštěva punkrockového koncertu v Collosseu. Jak jsem zvyklý, když se jde na koncert, tak se většinou odehrává v nějakém klubu, kině, venku, prostě na standardních místech. Zde jsme šli ulicí mezi klasickými baráky a zničehonic jsme do jednoho domečku vlezli. Po 20 metrech docela dlouhé chodby jsme došli k něčemu absolutně neuvěřitelnému. Na druhé straně baráčku byla pavlač cca 100metrů dlouhá, 40metrů široká, 20metrů hluboká a celá zakrytá. Prostě pravý, nefalšovaný punkový kotel. Musím říct, že ve svých tmavých kalhotách se světlou košilí jsem báječně zapadnul do davu. Milá punkerka se železářstvím na obličeji se mě dokonce ptala, odkud jsem, jaké doklady chci vidět a zda si nedám pivo na účet podniku. Jak jsem říkal, milá holka a když nabízela, tak jsem vzal rovnou piva čtyři. Co kdyby si to pak rozmyslela.

Co se však zde odehrávalo, byl čistý punk. Nikdo moc nevěděl, kdo anebo co hraje. Ostatně to ani nevěděla hrající skupina, která nás nejprve přivítala v Brně, pak Bratislavě a nakonec trefila Košice. Celá kapela byla dost zajímavá. Zvláště její frontman, jenž se dokázal nasoukat do policejního oblečku asi tak o 5 čísel menší než on sám. Do teď mi vrtá hlavou, z jaké látky ten obleček byl, že neprasknul. Ač jsem se ptal několikrát, kdo to vlastně je, opravdu to nikdo nevěděl a já poznal, že ptát se na to opravdu nemá cenu.

Inu tato kapela konečně přestala hrát a přišla ta hlavní. To už vůbec nikdo nevěděl co je to za kapelu, ale hráli dobře. Atmosféra však byla neuvěřitelná a úplně mně pohltila. Ostatní kluby, kde jsem kdy byl, mohou jen závidět.

Až dorazíte do Košic, Collosseum musíte navštívit. Taková věc se velmi špatně popisuje, to se musí zažít. Nechápu, jak taková věc může uprostřed města fungovat, ale očividně funguje dost dobře. Celému projektu držím palce, něco takového vybudovat, to si žádá pořádnou odvahu.

A jak zakončit celý den? Ano, uhodli jste správně, nad skleničkou lahodné lihoviny, v klubu Pokhoi, kde už na mně čekali od pátku a dělali sázky, zda jsem přežil.

Přežil jsem to, ale to jsem nevěděl, co mně čeká dál…

Invalid Displayed Gallery