Na skok na vodu -Den druhý: Hradílek se má ode mě co učit
Šéfredaktorovo dobrodružství pokračuje. Kdo nečetl den první, určitě začněte nejprve jím, ať jste na stejné vlně. Naleznete jej ZDE. 
Den druhý, čtvrtek, 18. 7. 2013, 7.30 ráno! V první řadě bych si rád poblahopřál, že jsem tu noc ve stanu přežil, nesežrali mě komáři, spolubydlící mě v noci moc neosahával a jen si říkám, zda ta země nemohla být ještě tvrdší. Hned ráno nás přivítalo krásné slunečné počasí a to nám vydrželo až do konce dne, tak nebylo si moc na co stěžovat. Snad jen že to ristretto nebylo. Inu, nejel jsem do Interkontinantálu ale na vodu, tak co se dalo dělat. Celá skupina se dala dohromady poměrně brzo, dokonce i náš psí doprovod se navzájem nesežral – Jack Rusell teriér (Joye, cca 6kg) a Rotvailer ( Fatyna, cca 60kg ). Osobně jsem zastával názor, že by Joye Fatyně nic neudělal, ale nějak mi nikdo nevěřil.
Napojeni ranní kávou a povinným pětipivkem jsme vyrazili z kempu do Vyššího Brodu pro lodě. Opět cesta byla naplánovaná autobusem. Autobus měl jet přesně v 10:40 a samozřejmě přijel přesně v 11:15. Autobus to byl ultramoderní jak od Českých drah a dle stylu jízdy řidiče si myslím, že jim ho minimálně ukradl. Opět jsem si udělal u spolucestujících očko poznámkami: „v Praze máme metro“ a „kam se sype uhlí“, takže ač v plném autobuse, tak jsem měl kolem sebe prostoru až až.
Bez větších komplikací jsme dorazili do „Vyšáku“ (už začínám rozumět té vodácké hantýrce), půjčovny Inge tour. Jak jsem již psal v prvním díle, není malých úkolů, jal jsem se kajaku. Takže plné vybavení helma, „šprcka“, plovací vesta, kajak a pádlo. Pod vedením zkušenějšího vodáka jsem se do celého mundůru postupně nasoukal a spustil se na vodu. Vážení čtenáři, i tramvaj hozená do rybníka má větší stabilitu než tahle blbost. Špatně se pohnete a šup najednou máte hlavu pod vodou. Chcete se po
drbat na hlavě, šup a jste zase tam. Co bych pro vás čtenáře neudělal, že…
Ještě ke svým cca 192 cm jsem dostal kajak pro hobita, takže jakékoli soukání z anebo do kajaku představovalo asi 5 minutové divadlo, kde kajak pravidelně vyhrával. Vážení přátelé, ano, vzpomínal jsem na kamarády, jak se asi mají v Praze, v Kozičce…
První dva jezy jsem přejel, no… skončeme u toho, že přejel a přežil. Ale po hodině zkoušení, co ta kocábka umí, už jsem začal chápat principy, jak vše funguje. Co mi trošku kazilo radost, bylo to, že jsem jezdil bez brýlí a kámen jsem viděl vždy, až když jsem jej přejel. Inu, nemůžu být nejlepší hned ve všem.
Konečně po druhém jezu jsme se celá skupina zastavila na malé občerstvení a malé pivko. Vyzdvihnul bych zde promo akci likérky Božkov, kdy u přistávajících lodí chodil promotér s táckem plným panáků tuzemáku. Po mém dotazu zda je to zadarmo, jsem mu zkonfiskoval celý tácek, přeci jen takový výkon si prostě zasloužil odměnu. Specialitou tohoto bufetu byl hamburger, ač prodávaný jako hamburger s masem v sobě žádné maso neměl a klobása, která byla uvnitř zmrzlá. Faktem je, že kuchař, který obsluhoval gril, mi spíš připomínal prodejce marihuany v Amsterdamu než kuchaře.
Po této zastávce se až na 2 láhve vypitého Kapitána Morgana a jedné láhve bílého vína nic moc nestalo. Jen při otevření druhé láhve jsem si říkal, že olympijský vítěz ve slalomu na kajaku Hradílek by se měl začít u mě učit, protože už jsem celé zařízení dostával do ruky a dokonce bylo i 15minut, kdy jsem se nepřevrhl!
Po asi 2hodinách jsme úspěšně dorazili do Rožmberka nad Vltavou, kde bylo třeba udělat zastávku a doplnit tekutiny. Faktem je, že kombinace Gambrinusu a Michala Davida linoucího se z reproduktorů mi úplně nesedí. Jak se říká na Moravě: proti gustu žádný destilát, takže lepší než drátem do oka.
Za další půlhodinku jsme náš první 12 km úsek pokořili kupodivu beze ztrát. Stany nám mezitím v kempu také nikdo nevykradl, takže panovala maximální spokojenost. Večer opět zakončený příjemným šestipivkem a táborákem mě utvrdil jen v tom, že volba výletu byla správná.
Pokračování zítra…
