První Horyho pochod

Šéfredaktorovi Skok+ se dostalo té cti, že byl přizván k historicky prvnímu ročníku Horyho pochodu a
dovoluji si Vám, našim čtenářům nabídnout ochutnávku z této akce. Jelikož se jednalo o vůbec první
ročník, neměl jsem žádné reference ani představu co mohu od této události očekávat. Myšlenkou
celého pochodu byl výlet v přátelském duchu od Karlštejna do Dobřichovic.

Pochod bych svolán na druhou listopadovou sobotu, přesněji na 10.11.2012. Výchozí bod byl na
hlavním nádraží Praha v 9:00. Celkem se pochodu zúčastnilo 5 turistů. Na první ročník to nebyla
špatná účast, vzhledem k tomu, že o akci vlastně nikdo ani moc nevěděl. Jako zástupce Skok+ jsem
nemohl porušit tradici a vyrazil jsem v lehkém kabátě a polobotkách. Přeci jen jsme vyslanci kultury,
ač přiznávám, že nápad, vzít si polobotky do lesa nepatří mezi mé nejlepší.

První zkoušku, tedy nalezení správného nástupiště a vlaku, jsme zdárně splnili a asi nejplnějším
vlakem ve střední Evropě jsme hrdě vyrazili na Karlštejn. Protože jak jsem již několikrát zmínil,
jednalo se o první ročník pochodu a tak ve vlaku byla organizátorem pochodu Jardou Štajncem
pronesena úvodní řeč. Po úvodní řeči došlo i na slavnostní přípitek (Bohemia Sekt Brut) na zdárnou
cestu. Cesta probíhala poklidně, plnější vlak snad byl jen v Indii, pitný režim jsme dodržovali, co to jen
šlo, abychom nepodcenili start.

Po příjezdu do Karlštejna jsme byli podrobeni hned 2 zkouškám naší pevné vůle. První zkouška byla
ve formě taxíku, jenž by nás odvezl někam dále, hlavně do kopce a druhá zkouška byla ve formě
svařeného červeného vína. Nebudu to dále natahovat, první zkoušku jsme překonali, ale u druhé
jsme se trošku zastavili, přeci jen to červené víno krásně vonělo a obsluha byla taky sympatická. No,
nechtěli jsme urazit a malou skleničku jsme si dali. Co bylo velmi zajímavé, tak v Karlštejně jsou ve
vinařství výrazně dále, nejenom že měli ještě čerstvý burčák, ale místo přívlastku pozdní sběr měli
víno „poslední sběr“. Inu člověk se stále učí.

Při úspěšném překonání prvních 2 zkoušek jsme konečně dorazili k prvnímu záchytnému bodu,
restauraci u Ezopa. Naštěstí pro nás, ale i pro Ezopa bylo zavřeno. Procházeli jsme malebným
podhradím Karlštejnu stoupajícího do kopce k Mořince. Po cestě jsme ozkoušeli i místní svařené víno
( 2x) a upřímně naši čtenáři, nemohu doporučit. Raději si kupte pivo.

Ale co stojí za velkou zmínku, je restaurace Pod Hradem. Hospoda se vyznačuje několika opravdu
významnými plusy. Jako nejlepší kousek místní obsluhy oceňuji místní pivo. Objednali jsme si dobré
plzeňské pivo a místo toho jsme dostali nějakou nepitelnou břečku za 38Kč. Pro Vaši představu,
chutnalo to asi jako klasické 8stupňové pivo ředěné vodou. Ale nedělejme hned předsudky, zkusili
jsme ještě nějakou dobrou polévku. Ochutnal jsem místní (domácí) česnečku a kolegové souputníci
kuřecí vývar. Pokud máte rádi domácí česnečku z bujonu a nepálivým čínským česnekem ve spojení
s rozvařenými brambory, tak je to Vás to pravé. Co mohu vychválit, tak byl malý digestiv ve formě
Jägermeistera. Na něm jsem ocenil hlavně chuť a pak to, že ještě dneska vidím. Poslední pokus ve
formě domácího svařeného červeného vína snad ani nebudu komentovat, ono dělat domácí svařák
z krabice z Makra je velký kumšt.

 

Po téhle báječné restauraci jsme se vydali lesní cestou k obci Mořinka. Jak bylo v průvodní anotaci
výletu, tedy „TAK KURVA DLOUHO NIC A V Mořince nic nevidím, ale něco tam snad bude“ tak to bylo
100% dodrženo. Kromě pěkných výhledů toho není moc co ke psaní a popisování.

Konečně jsme dorazili do obce Mořinka. Jak bylo slíbeno, vůbec nic tu nebylo. Ale vůbec nic. Po
zeptání se místních, co je v Mořince zajímavého či zda by se zde dalo občerstvit, jsme dostali
jednoduché odpovědi: V Mořince nic není, ale dříve tu prý byla hospoda. To ovšem bylo před 10 lety.
Tolik asi k Mořince, můj život před a po návštěvě Mořinky zůstal absolutně beze změny a návštěvu
moc doporučit nelze.

Další naše kroky směřovaly do obce Karlík. Jak bylo napsáno v anotaci „ALE TAM TAKY NIC NEVIDÍM,

ALE NĚCO TAM SNAD BUDE“. No nebylo.

Zase abych Karlíkovi úplně nekřivdil…Byla tam jakási hospoda, kde měli puštěný hokej a vrchní tam
pekl husy. Faktem je, že najít hospodu, kde by to více smrdělo spáleným tukem, cigaretami a potem
by bylo velké umění. Takže nelze nic jiného, než nedoporučit…. Raději počkejte do Dobřichovic…

A ehm… Nakonec jsme dorazili do Dobřichovic…. A ty byly… moc… pěkné…

Zde bych zápisky z pochodu ukončil a doporučil bych všem účastnit se dalšího ročníku. Karlštejnsko je
překrásné a čas od času je třeba se z Prahy podívat i mimo ni

[pe2-gallery album=”aHR0cDovL3BpY2FzYXdlYi5nb29nbGUuY29tL2RhdGEvZmVlZC9iYXNlL3VzZXIvMTE3MDk4ODMyMTc0NjAzOTUzNDM1L2FsYnVtaWQvNTgxMDc1MTMyNzAwODI3ODU0NT9hbHQ9cnNzJmFtcDtobD1lbl9VUyZraW5kPXBob3Rv”]