Okolo Bodamského jezera – pohoda na kole
Rád bych se podělil o dobrý tip na nadcházející cyklistickou sezónu. Tuto okružní jízdu jsme absolvovali před rokem, ve složení 6 dospělých a dvě děti okolo 8 let.
Přestože nenáročné cyklovýlety pokud možno po rovině, podnikáme každoročně, tato destinace nás vyloženě nadchla. Při dobrém počasí v podstatě neustálá možnost koupání, vysoká úroveň všeho, na co si vzpomenete, malebná města a vesnice, které lemují celou trasu. Navíc navštívíte tři země, zejména hranici Německo-Švýcarsko překročíte nesčetněkrát.
Nemám na to, abych zde psal nějaký cestopis, proto dávám pro inspiraci k dispozici itinerář pohodové cesty na 6 dní, podle kterého jsme výlet uskutečnili a který jsem heslovitě doplnil o reálné zkušenosti z cesty.
Trasa: Lindau – Rorschach – Konstanz – Stein am Rhein – Schaffhausen – Stein am Rhein – Radolfzell – Überlingen – Meersburg – Fridrichshafen – Lindau – Bregenz
Itinerář:
první den
Odjezd Praha- Lindau, 550 km pořád po dálnici, až na drobný vopruz okolo Mnichova v pohodě, zvládnuto za 5 hodin, jeli jsme v pondělí.
Ubytování uprostřed historického centra města na ostrově v hotelu Inselgraben garni – objednáno standartně přes booking, super poloha, středověký hrázděný dům, trochu nakloněný, šikmé podlahy, vrchol romantiky. Cenově a pocitově úplná spokojenost.
Dle času prohlídka centra, jedno z nejhezčích německých měst, krásný přístav, lázeňská atmosféra, útulné zahrádky na příjemnou konzumaci piva a všemožných nápojů, naprostá paráda.
druhý den:
Kompletace věcí na cestu, auta je možné zaparkovat na celou dobu na odstavném parkovišti, které je v okrajové čtvrti města na pevninské části. Parkovné cca 30 Eur, pouze nás překvapilo, že parkovací automaty neberou karty ani bankovky – zaplatili jsme tedy v mincích, co jsme měli, z časových důvodů provedli pouze částečnou úhradu a zbytek riskli.
Na kole zpět do centra to bylo asi 15 minut jízdy, čas byl pouze na rychlou kávu, jelikož bylo potřeba stihnout odjezd lodí do švýcarského Rorschachu v 11:20. Po asi hodinové plavbě jsme přistáli úspěšně ve Švýcarsku a následoval odjezd po cyklostezce podle jezera směr Kostnice. Etapa je cca 40 km, cestou je několik možností příjemného koupání v parádně čisté vodě. Pokud se někdo zasekne, nebo mu docházejí síly, lze část etapy zkrátit vlakem do Kreuzlingenu, který je švýcarskou částí Kostnice. Vlak jezdí každou půlhodinu a v podstatě kopíruje trasu. Toto ostatně platí pro skoro jakoukoliv etapu, vlaky na švýcarské i německé straně jezdí v krátkých intervalech okolo celého jezera, jsou spolehlivé, jízdní řády jsem prozkoumal a i dle referencí to funguje jak hodinky.
My této možnosti nevyužili a do Kostnice k večeru dojeli. Největší město na jezeře má téměř přímořskou atmosféru, pobřežní promenáda, spousta lodí, jedna restaurační zahrádka vedle druhé. Že se jedná o místo pro znalce, nám potvrdilo i to, že jsme na jedné z nich potkali naší pseudocelebritu doktora Ratha. My jsme si po prohlídce města dali několik piv na počest našeho mistra Jana, který zde byl přesně na den před 601 lety upálen. Výročí 600 let od slavného koncilu se zde věnuje mimořádná pozornost, probíhají různé výstavy, festivaly a divadelní představení. Šlo o jednu z nejvýznamnějších církevních událostí a na Kostnici se upírala pozornost celého tehdejšího středověkého světa.
Ubytování jsme našli v hotelu Wiesentäler Hof garni, výborná centrální poloha.
třetí den:
Procházka městem, navštívili jsme dům Jana Husa, který je v nejhezčí části historického centra a podívali jsme se taky na most, kde Rýn vytéká z jezera, a odkud se počítá jeho nultý kilometr. Odjezd z města po švýcarské straně výběžku jezera a dále podle řeky Rýn (cca 30 km) do městečka Stein am Rhein, což je historická perla, úžasné malované domy na náměstí, opravdu jak z pohádky. Ceny všeho Śvýcarsky přísné, zvlášť při současném kurzu Franku.
Ubytování na okraji Stein am Rhein – Pizzeria Pazza da Gianni, přímo u pláže na břehu řeky. V této části Rýna je úžasné koupání, řeka je úplně čistá a má silný proud. Zajímavostí je, že hodně místních to využívá tak, že si dá věci do nepromokavého vaku, skočí s ním do proudu a nechají se unášet několik kilometrů. Vracejí se pěšky nebo i vlakem zpět. Co se týká ubytování, tak tentokrát bylo ze strategických důvodů dvoudenní v penziónu s pizzerií, skromější – WC, sprchy na patře a celkově nižší lajna. Bylo to jediné, co bylo v tomto atraktivním místě cenově dostupné (150 CHF za pokoj na dvě noci bez snídaně). Jinak zašlá sláva, hezká vilka se zahrádkou, ale všude nepořádek, apatický italský majitel s nepříjemnou manželkou, pravděpodobně rusko-ukrajinského původu. Byl línej dělat snídaně, pizzerii sice udržoval divně v provozu, ceny samozřejmě nesmyslné, nikdo tam nechodil a večer majitel seděl na zahrádce sám a čuměl do blba – příklad promarněného podnikání na jinak velice atraktivním místě. Dvě noci se tam daly vydržet, za tuto cenu v této destinaci není ani místo v kempu.
čtvrtý den:
Na kole nalehko podle severní strany Rýna do Schaffhausenu (cca 30 km). Cesta z větší části po švýcarském území, místy i kousek Německa, zde oáza v podobě přírodního koupaliště na řece a přilehlých restauračních zařízení – po delším pobytu ve Švýcarsku se jedná o oázu nejen rekreační, ale i cenovou, piva za 3,5 Eur a jídla kolem 10 – ráj na zemi. S tímto místem je spojený další zážitek v podobě unášení se proudem řeky při koupání, jak jsem již popsal výše, opravdu to skvěle funguje, jedete jak blesk. Tato koupací atrakce byla očividně oblíbená po celou další cestu až do města. V tomto místě jsme udělali odbočku přes starobylý krytý most opět na švýcarskou stranu do městečka Diessenhofen – malebné historické uličky, plné prázdných restauračních zahrádek. Pokud mají místní Německo přes most, tak je to i pro ně jednoznačná volba. Projeli jsme Schaffhausenem, který je správním střediskem zdejší oblasti a pokračovali kousek za něj, na Rýnské vodopády. Monumentální zážitek, objemově největší vodopády v Evropě, nad nimi hrad a různé skalní vyhlídky, možnost projížďky lodí přímo mezi vodopád, vstupné na švýcarské poměry slušných 6 CHF. Paráda, takové evropské menší Niagáry. U vodopádů jsme strávili delší dobu, tak po následné krátké zastávce v centru města, jsme zvolili cestu zpět vlakem, spojení fungovalo bezvadně, jak je ve Švýcarsku zvykem, frekvence každou půlhodinu až do večera. Příjezd do Stein am Rhein, ubytování stejné.
pátý den:
Po severní straně výběžku jezera (cesta dále už jen po německém území) do města Radolfzell, historické centrum bylo narušeno bombardováním, nepůsobilo úplně kompaktně, taková splácanina, proti jiným městům žádná velká sláva. Etapa 20 km, odtud vlakem (frekvence cca 1x za hodinu) do města Überlingen – zde pěkné středověké centrum s nábřežní promenádou, kde se zrovna odehrávala nějaká lidová slavnost – hudba, kroje, jezerní námořníci. Zde jsme nasedli opět na kola a ujeli 10 km do města Meersburg – jedna z nejhezčích zastávek na trase – hrad, zámek, malebné uličky plné hrázděných domů v prudkém kopci nad jezerem, krásný výhled. Další předností byla spousta vinoték a šenků, slušná vína (nejrozšířenější a vydařenou odrůdou je zde Müller Thurgau), celé město je obklopené vinicemi. Na ubytování jsme se museli rozdělit, byla sobota a téměř všechno plné, i když jsme rezervace dělali předem. Doporučuji hodně velký předstih při shánění ubytování.
šestý den:
Poslední etapa na kole do Lindau, 40 km, opět se dá kdekoliv operativně zkrátit vlakem (frekvence cca 2x do hodiny). Cestou větší město Friedrichshafen, jeho okolí bylo asi z hlediska celé trasy nejslabším místem, cyklostezka vedle frekventované silnice, průmyslové zóny, rovinatá nezajímavá krajina. Samotné město má rušné centrum s nábřežní promenádou plnou hospod. Je známé výrobou vzducholodí Zeppelin, možné i vyhlídkové lety nad jezerem – cenově ale mimo mísu, 200-800 EUR za hlavu.
Zdárně jsme k večeru dojeli k autům, odstaveným na parkovišti u Lindau, po logistických manévrech odjezd do rakouské části do města Bregenz (kousek, cca 10 km). Dále z časových důvodů již autoturistika. Hlavní město rakouské spolkové země Vorarlberg je největším centrem jihozápadní části jezera, na kopci poměrně malé středověké centrum, jinak největší ruch je na pobřežní promenádě parkového typu. Pořádají zde také světoznámý festival vážné hudby, kde jeviště je umístěno na jezerní ploše – hodně VIP záležitost.
Ubytování v centru kousek od jezera v hotelu Staadthotel Helvetia, nerudná bába na recepci, následná hádka, jinak ubytování dostačující.
sedmý den:
Důkladnější prohlídka Bregenzu, výjezd lanovkou z centra na horu Pfänder, asi nejlepší zážitek z celého města, nádherný kruhový výhled z jedné strany na celé jezero, z druhé do vnitrozemí na nekonečné alpské hřebeny. Na vrcholu samozřejmě nechyběla útulná restaurace s vyhlídkovou terasou. Dolů procházka pěšky (je možné lanovkou přepravit i kola a dát si kvalitní sjezd z kopce), asi 4 km dlouhou, pěknou horskou stezkou s výhledy na jezero jsme sešli až do města na parkoviště k autu. Pak již následoval návrat – nejrychlejší je opět po dálnici Lindau – Mnichov –Praha.
Závěrem:
Okruh se dá různě přizpůsobovat, nejedná se o jedinou možnou variantu. My vynechali průjezd rakouskou částí, jelikož není příliš atraktivní, jedná se poměrně hustě obydlenou aglomeraci s velkým dopravním zatížením a průmyslovými zónami. Projížděl jsem tudy kdysi autem a není o co stát. Jeli jsme vyloženě na pohodu, i s ohledem na dětské účastníky. Při sportovnějším pojetí by se trasa dala ještě natáhnout, nebo ji absolvovat za méně dnů. Jedná se o hodně atraktivní oblast, tak ceny tomu bohužel odpovídají, ale dá se držet relativně při zemi a nezbankrotovat při tom. Při přípravě výletu jsem hodně informací čerpal z perfektně udělaných stránek v češtině, cyklistům z Krnova za to patří velká pochvala. Odkaz:
http://www.cyklistikakrnov.com/Cyklotrasy/stezka-Bodensee.htm
David Polanecký, externí dopisovatel
