Holandsko: když tulipány pokryje sníh
Holandsko, zelená země tulipánů a jízdních kol. Co ale čekat, když je i tam -15 stupňů celsia? Tak přesně to jsme zjistily v polovině ledna.
V Holandsku, jmenovitě v Den Haagu (pro správnou výslovnost G pořádně zachrochtejte) momentálně žije náš kamarád, proč tedy nevyužít lákavé nabídky k návštěvě? Co na tom, že je nejchladnější měsíc v roce…to nás přece nerozhází. Haag bude tedy naše základna. Easyjet za pár peněz také není problém. Přímo ze Schipholu se do města dostáváme vlakem během 20 minut. To je výhoda cestování po zemi dřeváků – síť vlaků je rozsáhlá a vše je tu tak nějak blízko.
V Den Haagu, i když není hlavním městem, sídlí holandský parlament i královská rodina. Samotné centrum je poměrně malé, předměstí tvoří přilehlé vesničky. Vše tu tedy nalézáme snadno. Jedním z hlavních turistických lákadel je parlament. Tato rozsáhlá budova v typickém holandském stylu, tedy s fasádou z červených cihel, je jedna z největších budov ve městě. Vedle ní je i královský palác takovým chudým příbuzným. Ten je sám o sobě vcelku nenápadný a nevýrazný. Další významnou budovou je Haagský tribunál, sídlo Mezinárodního soudního dvora. Kdo by řekl, že v té výstavné budově byli a jsou souzeni největší váleční zločinci.
Co se nám při procházce hodně líbí, jsou různé sochy a skulptury doslova v každé ulici. To u nás bohužel neznáme. Doporučuji se ale soustředit na něco docela jiného. Ani pro Holandsko neobvyklé závěje sněhu v ulicích nedonutily houževnaté obyvatele odložit kola. Když tedy přecházíme ulici, znamená to rozhlédnout se hned čtyřikrát – cyklistická stezka – silnice – druhý pruh silnice a zase cyklistická stezka. Ty jsou nastříkány červenou barvou, takže není těžké si jich všimnout, ale ze začátku nám z toho šla hlava kolem. Tady není možné jít po ulici a jen tak si přemýšlet – mohlo by Vás to opravdu bolet! Když už jsme u toho sněhu – Holanďané nejsou zvyklí na souvislou vrstvu, všude po chodnících se proto povaluje udupaná ledová krusta a auta s letními gumami doslova kloužou po ulicích. Hrablo je cizí slovo, stejně tak pluh. Pro zpestření se tramvají vydáváme na pobřeží Severního moře, jmenovitě do Scheveningenu. Kolik z Vás vidělo zasněženou pláž? A že je to opravdu zajímavý pohled. Opuštěná letoviska dělí obytné domy od širokého pásu pláže, teď sněhově bílé. A to nás baví. Sníh se mísí s pískem a spoustou vyplavených mušliček. Jestli z toho byli stejně nadšení i všudy přítomní rackové, tím si nejsem jistá.
Rotterdam
Další den patří druhému největšímu přístavu na světě. Za 20 minut už vystupujeme z vlaku na centrálním nádraží. V hlavě spoustu nápadů, kam vyrazit a co vše se dá v tomto městě vidět. Počínaje samotným přístavem, přes Boijmans van Beuningen muzeum se sbírkou děl starých mistrů až k obrovskému trhu ve čtvrti Meent. Žádné historické centrum ale nečekejte. Jako významný přístav byl Rotterdam během 2. Světové války téměř kompletně srovnán se zemí a následně znovu vystavěn. Sotva ale vystrčíme nos z nádražní budovy naše plány se hroutí. Je totiž strašně strašná zima. Abych to upřesnila, teplota je pouhých -5 stupňů, ale díky ledovému větru, který fouká bez přestání, je pocitově -15. Zamíříme proto rovnou do Boijmans van Beuningen muzea. Zde nalezneme obrazy i plastiky počínající tématikou gotických madon, dále vlámské mistry jako Rembrandt Van Rijn, francouze Gustava Flauberta, Clauda Moneta i krásný portrét od Vincenta Van Gogha. Sekce moderního umění nabízí překvapivě veselého Edwarda Muncha, slavný humří telefon Salvatora Dalího nebo surrealistické obrazy Rene Magrita. Co se nám ale líbilo bezkonkurenčně nejvíc je Oskar Kokoschka a jeho Pavián. Bez ohledu na důstojnou společnost největších mistrů výtvarného umění jsme se hodně a nahlas posmáli. Naše další kroky vedou na trh v Meentu, který nám doporučil rodilý Holanďan. Trh je obrovský. K dostání tu je snad vše – přes ovoce, sýry až po oblečení z první i druhé ruky. Pro další cesty po městě jsme chtěli použít metro, s nadějí, že tam bude trochu tepleji. Ale ouha, systém není zrovna přátelský pro jednodenní návštěvníky města. Nejdříve je nutné zakoupit kartu za 6EUR na kterou si poté můžete načíst kredit. To je vcelku nevýhodné a tak jsme cestu městskou dopravou vypustili. Jestli stejný systém platí u tramvají to nevím, ale v Haagu bylo možné si jízdenku koupit přímo u řidiče. Vyšla nás na 3 EUR a platila hodinu.
Amsterdam
To nejlepší si necháváme na konec. Amsterdam, hlavní město Holandska, které bývá nazýváno Benátkami severu. A platí to tedy beze zbytku. Sotva vyjdeme z centrálního nádraží už se ocitáme u kanálu. Všude kotví lodě, ať už ty turistické, tak i hausbóty ve kterých lidé bydlí. Jsou tak ověšeny květinami, které obyvatelé nestihli uklidit do tepla a sem tam i šňůrami na prádlo. Hned míříme k nejmenšímu holandskému domu v ulici Singel 7. Popravdě to není ten nejmenší dům, ale zadní část domu vmáčklá mezi sousední domy se zadním vchodem. Při pohledu na šířku domku (cca. 1 m) můžeme s jistotou říct, že lidé, kteří tu žijí rozhodně nejsou obézní.
V blízkém okolí ulice, kde jsme se ocitli je vyhlášená 9 Streets Shops místo kde mají své show rooms oděvní návrháři, interiéroví designeři a jiní kreativci. Najdete tu taky spoustu příjemných kavárniček a restaurací. Pokukujeme tedy do úžasně nápaditých výloh, přecházíme přes nespočet mostů a soustředíme se, aby nás nějaký „kolista“ nepřejel. V odéru marihuany linoucího se z všudy přítomných coffe shopů se bavíme pohledem na domy, které jsou sice úhledné, ale najít nějaký který by neměl křivá okna, prohnutý štít nebo třeba domy, které se o sebe doslova opírají, by byl tedy pořádný výkon. Aby nedošlo k mýlce, podotýkám, že my jsme si žádné „brko“ nedali J. Bloumání ulicemi směřujeme k hlavnímu náměstí Dam. Kromě královského paláce, který je jen o trochu zdobnější než ten v Haagu, je na náměstí také Muzeum madame Tussaud. A jinak spousta obchodů. Už je nám ale taková zima, že raději zamíříme do Hermitage, pobočky té slavné galerie, nebo muzea chcete-li, v Petrohradě. Probíhá tu výstava děl Vincenta Van Gogha a také Impresionismu. Van Gogh má sice v Amsterdamu své vlastní muzeum, ale to je momentálně v opravě a tak byla zdejší sbírka na čas přesunuta právě do Hermitage.
Už při příchodu je jasné, že bude „natřískáno“ k prasknutí. Studené počasí udělalo svoje. Na výstavě je k shlédnutí kompletní vývoj Goghovy tvorby, počínaje skicami lidí na poli, to když ještě žil v Holandsku. Z té doby pochází slavný obraz Jedlíci brambor. Po jeho přesunu do Paříže je pak jasné ovlivnění zdejší kulturou a především vliv ostatních malířů, kteří zde v té době žili. Namátkou to byli třeba Paul Gaugin a Signac a mnoho dalších. Pak už ale přicházíme k dílům z doby, kdy se přestěhoval na francouzský venkov. Na vlastní oči tedy vidíme jeho barvami zářící pokoj i most v Arles, před námi se doslova vlní obilné pole a…a pak přicházíme k obrazu, který jsme toužili vidět. Slavné Slunečnice…a nadšení se bohužel nekoná. Jistě, namaloval jich několik, ale zrovna ty které visí před námi žádný osmý div světa nejsou. Jednolitá barevnost a absence jakékoli hloubky na nás opravdu dojem neudělaly. Vedle ale visí Goghovy Irisy. A to je úplně jiná káva! Dokonalé zpracování nám učarovalo. Div, že jsme necítili jak voní výstavním sálem.
Výstava Impresionistů je trochu jiná než jsme čekali. Podstatná část je věnována malířům, kteří impresionistům předcházeli. A pak teprve impresionistům samotným. Z nejznámějších jmen tu „visí“ třeba Claude Monet, Cezane, Eduard Manet, zmiňovaný Gaugin i Paul Signac, představitel pointilismu a mnoho dalších. Ale dost už o výtvarném umění!
Je čas vyrazit na letiště. Když opustíme relativní teploučko galerie čeká na nás překvapení. Sice je tepleji, ale to jen protože začaly „padat trakaře“. Sněží tak hustě, že skoro ani nevidíme přes ulici, dokonce i cyklisté sesedli z kol. To už opravdu není jen tak J. Trochu se začínáme děsit, jestli vůbec odletíme. A jak se ukazuje, obavy to jsou oprávněné. Pořádná nadílka sněhu rozhodila Holanďany natolik, že nejedou ani vlaky. Stihli jsme ten poslední v provozu. Ale i kdyby ne je to jedno, nelétají totiž ani letadla….
Doprava:
Aktuální akce/info o městech/shopping:
Muzea:
www.hermitage.nl/en/
