Zámecká restaurace Chateau Svatý Havel

Rozhodl jsem se sám sebe odměnit za úžasnou a skvělou práci v loňském roce a jak se říká, nejlepší odměna prochází skrze žaludek, tak jal jsem se navštívit zámeckou restauraci Chateau Svatý Havel v Praze Krči.

Na první dojem docela roztomilý zámeček v malé oáze v klidu mezi jižní spojkou a železniční tratí. Naštěstí přilehlý lesík hluk spolehlivě vstřebává. Interiéry mi však přišly až příliš kýčovité. Osobně mám raději decentnější styl. Zde jako kdyby se architekt neuměl rozhodnout, co vlastně chce. Ale dost k interiérům, pojďme k jídlu.

Jak jinak se odměnit než degustačním menu pro měsíc Leden. Líbila se mi možnost degustačního menu včetně vína, což vyřešilo můj problém s rozhodováním zda Château Latour ročník 1912 nebo 1925.

Na úvod aperitiv, jenž rozhodně neurazil a chuťové buňky příjemně naladil. Cremant d´ Alsace na příjemné teplotě rozhodně potěšil. I prezentace aperitivu od sommeliéra byla odpovídající.

Následoval první chod a to grilovaný plátek foie gras s jablečným pyré, rozpečenou brioškou s lanýžovým máslem, pěnou z jeřabin a pistáciovým griliášem. Osobně nevím, proč Foie gras grilovat, ale může být. Chuťově to nebylo špatné, lanýžové máslo obohacovalo celý předkrm tak akorát. Co si musím narovinu říct, že když si dám degustační menu, tak očekávám něco, co mně absolutně chuťově dostane. Na degustačním menu se má kuchař ukázat, co umí. Což u předkrmu neplatilo, byl to, jak se říká standard. K předkrmu bylo zvoleno velmi dobře Château Thieuley, Sauvignon-Semillon. Tomu nelze nic vytknout.

Račí bisque s chlebovou crostinou a řeřichovou espumou, jinými slovy polévka bez chutě. Zde velké zklamání, chuťově zvláštní, velmi neurčitá. Nedokázal jsem popsat chuť. Zatím velké zklamání. Zde nevím, zda bylo dobře zvolené víno – Grüner Veltliner Federspiel Karel Lagler. Veltlínské k račí bisque, no nechť ať každý posoudí sám.

Konečně teplý předkrm. Dorazil lehce zauzený halibut s omáčkou z růžových paprik s lanýži a pyré z bílých fazolí ve špenátové omeletě. Prezentace byla od šéfkuchaře skvostná, zdálo se mi, že nás seznámil u halibuta s celou jeho rodinou, až mi bylo líto jej jíst. Zde si ovšem kuchař zaslouží pochvalu, chutě perfektně vyvážené a špenátová omeleta mně prostě bavila. Lagrein rosé, Erste&Neue mohu i přes počáteční nedůvěru jedině doporučit.

Pečený telecí hřbet marinovaný v čerstvé majoránce s telecí šťávou, pórkem pečeným v mořské soli, pórkovým pyré a marinovanými hlavičkami žampionů. Ano je to tu, hlavní chod. Společně s Pinot Noir, Auntsfield Sliding Hill.  Telecí hřbet tak jak má být a naprosto luxusní pórkové pyré. V kombinaci s Pinot noir velmi dobré a když ho uvidím na jídelním lístku, tak si jej určitě v sv. Havel objednám.

A konečná tečka řez z mléčné a bílé čokolády s kokosovou oplatkou, coulis a želé z granátového jablka. Největší zklamání večera. Trošku kuchař zapomněl na kokosovou oplatku a želé bylo… no prostě divné.

Jak celé degustační menu shrnout? Jak jsem psal výše, degustační menu má předvést, co šéfkuchař umí. Celé menu stálo 1.190kč a osobně nemohu říct, že bych byl v sedmém nebi. Ano, bylo to dobré, tedy velmi dobré, ale chuťový orgasmus se nedostavil. Osobně hodnotím menu a celkový prostor restaurace jako lehce nadprůměrný, takže dávám 3,5 hvězdičky