Jalonen: Druhé místo? Největší úspěch mojí kariéry, stal jsem se lepším trenérem
I přesto, že Kari Jalonen přišel do Lva až v průběhu sezony, dokázal s týmem neskutečné věci. Právě finský stratég je jedním z hlavních důvodů, proč Pražané jako prvním neruský tým postoupili do finále KHL. „Pro mě to byla neuvěřitelná cesta. Když jsem kývnul na tuto nabídku, ani jsem nedoufal, že by se něco podobného mohlo stát,” usmíval se po konci sezony Jalonen. Přečtěte si první část zajímavého povídání.
Od sedmého utkání už uplynulo několik dní. Jak s odstupem času hodnotíte tento zápas? Co rozhodlo, že Gagarin Cup nakonec vyhrál Magnitogorsk?
To je velmi těžké říct. Stále v sobě nosím pocit velkého zklamání, že jsme sedmý zápas nevyhráli. V utkání rozhodly opravdu malé detaily, nakonec se z vítězství radoval tým, který měl více štěstí. To nám naopak scházelo. Ale výsledek musíme vždy respektovat. S odstupem několika dní od posledního utkání mám ale pořád stejný pocit. Jsem zklamaný, ale taky velmi pyšný na moje kluky i na celou organizaci. Věřili jsme, že můžeme Gagarin Cup vyhrát, a všem na světě ukázali, jak o něj bojujeme.
V sedmém finále jste se rozhodl po druhé třetině vystřídat brankáře. Jak dlouho jste tuto změnu zvažoval?
Bylo to těžké rozhodnutí, ale v ten moment jsem to musel udělat. Rozebírali jsme to s mými asistenty a nakonec usoudili, že tuto změnu uděláme. Po tom, co se na ledě dělo, jsme na to museli nějak reagovat.
I tak je ale druhé místo velkým úspěchem, souhlasíte? Hodnotíte sezonu jako vydařenou?
Poté, co jsem v říjnu přišel k týmu, jsme urazili opravdu dlouhou cestu a udělali spoustu práce. Musím říct, že toto je tým Jiřího Novotného. Byl vždy prostředníkem mezi vlastníky, managementem a týmem. Byl tu vždy, kdy jsem ho potřeboval já, moji asistenti nebo zbytek týmu. Byl to on, kdo pomáhal jak mladým, tak starým klukům. Nezáleželo na tom, jaké národnosti hráč byl. A to je ten důvod, proč říkám, že to je jeho tým. Byl vždy ochotný pomoci všem. Kapitána, jako je on, potřebuje každý tým. Samozřejmě že i my jako trenérský štáb jsme odváděli svoji práci. Snažili jsme se hráče naladit v zápase na stejnou notu a také jsme se starali o správného týmového ducha. V každém případě, zápas patří hráčům a v kabině jsme měli spoustu vůdčích typů, což se ukázalo, jakmile odstartovalo play-off. Pro mě to byla neuvěřitelná cesta. Když jsem kývnul na tuto nabídku, ani jsem nedoufal, že by se něco podobného mohlo stát. Po této zkušenosti jsem mnohem lepší trenér, než jsem byl minulou sezonu.
K týmu jste přišel až v průběhu října. Co jste v změnil, jaké novinky jste zavedl?
Udělali jsme změnu především v naší hře. Ve svém systému mám recept na vítězství a ten jsem přinesl i sem do Lva. Zpočátku to chvíli trvalo, hráči bývali zvyklí hrát jinak, ale poté pochopili, co po nich chci, a začali jsme být lepší a lepší. Po listopadové reprezentační pauze jsme hráli opravdu dobrý hokej. Do naší hry se dostala důvěra. Jak jsem již řekl, zápas patří hráčům, mým úkolem je dodat jim potřebný systém. To je mojí prací, nic víc udělat nemohu. Nechávám je hrát a snažím se je z lavičky podporovat, aby v náš systém a hru věřili. To je jeden z důvodů, proč jsme se dostali až do finále KHL a byli tak blízko tomu vyhrát Gagarin Cup.
Když se podíváte zpětně na celou sezonu, udělal byste teď něco jinak?
To, jak jsem odváděl v sezoně svoji práci, musím zanalyzovat teď. Ale nyní mám pocit, že jsme udělali všechno, co jsme měli. Pro nás bylo důležité, aby byli všichni hráči stejně naladěni na zápas a všichni rozuměli tomu, co mají dělat. Další nepostradatelnou věcí byl týmový duch a také to, že všichni v týmu přijali svoji roli.
Co bylo nejtěžší na vašem trenérském angažmá v Praze?
Já tuhle práci naprosto miluji. V Praze jsem nezažil ani jeden špatný den. Pokaždé, když jsem přišel do haly, jsem se usmíval. Jsem moc rád, že jsem mohl pracovat na takto krásném místě, jako je Praha. Život zde jsem si zamiloval. Při práci s klukama jsem se cítil opravdu velmi dobře. A o tom to celé je – musíte milovat hru, kterou předvádíte, a to, s kým pracujete. A já to miloval.
Sedmkrát jste vyhrál titul ve finské lize, z toho jste dvakrát obdržel i cenu pro nejlepšího trenéra. Je i přes toto všechno druhé místo v KHL větším úspěchem?
Samozřejmě, úspěch se Lvem pro mě znamená víc. V KHL jsem pracoval tři sezony a za tu dobu musím říct, že se stala silnější. Ve Východní i Západní konferenci je spoustu výborných celků. Tohle byl bezpochyby jeden z mých nejlepších roků na trenérské lavičce. Sice jsme skončili na druhém místě, i tak to je ale můj největší úspěch. V této sezoně jsem získal sebedůvěru, kterou jako trenér ke své práci potřebuji. A jediným způsobem, jak si začít věřit, je dobrá práce s týmem a nějaký ten úspěch.
Druhou část rozhovoru naleznete na našem webu v nejbližších dnech. Jalonen v něm hovoří o svých trenérských metodách a také nastíní svoji budoucnost.
TZ, Karolína Antošová – levpraha.cz
